![]() |
|
||
| |||
k prohlášení předáků odborových svazů, že další protesty budou vládu bolet.
Jasně, že jsme zbídačení a okradení, vždyť ani nebudeme mít za co:
Jen do letošního roku už bylo na podporu obnovitelných zdrojů vyplaceno 93,6 miliardy korun.
Nejsou žádné obnovitelné nebo neobnovitelné zdroje energie. Jsou jen zdroje energie. Některé se vyplácejí a nikdo je nedotuje, jiné jsou ekonomicky nesmyslné a aby existovaly, jsou podporovány veřejnými penězi. Je to obrovský byznys. Před našima očima jsme byli okradeni o multimiliardové částky prosazením podpory solární energetiky. Na projektu byli mnozí hlasující poslanci přímo nebo nepřímo účastni, samozřejmě napříč politickými stranami, protože jakmile jde o hospodářskou kriminalitu, jde opozice s vládními stranami ruku v ruce.
Majitel obchodu s koly, který zásluhou kamerového záznamu umístěného na facebook, odhalil zloděje jednoho ze svých kol, dostal následně od Úřadu pro ochranu osobních údajů pokutu 5.000.- Kč plus správní poplatek 1.000.- Kč, neboť prý neměl předběžný souhlas zachycené osoby s publikováním. Podle medií neexistuje proti rozhodnutí opravný prostředek.
Hrubě nesouhlasím, neboť o jednom velmi účinném bych věděl: ten nesmyslný úřad okamžitě zrušit.
Obří obraz s pohnutým osudem je k vidění v hotelu Brioni ve Stodolní ulici. (Klikni na obrázek)
ALEGORIE OSTRAVY. Plátno o rozměrech 4,5 krát 2,8 metru namaloval v roce 1927 šenovský rodák Vilém Wünsche. Monumentální obraz, který budí úžas. To se dá říct o plátně s názvem Alegorie Ostravy od malíře Viléma Wünscheho, které se po mnoha letech vrátilo na místo, pro které bylo původně namalováno do hotelu Brioni ve známé Stodolní ulici.
Když se Alegorie Ostravy zčistajasna objevila před dvěma lety na velké výstavě na Černé louce uspořádané ke kandidatuře na Evropské hlavní město kultury 2015, působila jako zjevení. Pro tisíce návštěvníků se stala jedním z hlavních magnetů této rozsáhlé expozice. Fascinovala totiž nejen svými obřími rozměry 4,5 krát 2,8 metru a vyobrazením mnoha postav v různých profesích, ale i zajímavým příběhem.
Obraz si nechal u šenovského rodáka Viléma Wünscheho namalovat v roce 1927 majitel tehdejšího hotelu Brioni Karel Schindler. Uznávaný malíř na rozměrném plátně zachytil horníky ve sloji, hutníky, rolníky na poli nebo třeba rodinu s dětmi. Uprostřed sedí žena se znakem Ostravy v klíně.
Alegorie Ostravy tak na první pohled vypadá, jako by šlo o dílo z éry socialistického realismu a ne o prvorepublikový obraz, kterým autor reflektoval život v Ostravě mezi dvěma světovými válkami.
Plátno viselo na zdi v hotelové restauraci podle jedné z verzí do roku 1949 a pak se z tehdy přejmenovaného hotelu Odra údajně ztratilo a nalezeno bylo až v létě roku 1992 někde na smetišti. Jiné zdroje mluví o tom, že obraz v Odře za minulého režimu ještě dlouho visel, ale takřka nepovšimnut. Kontury postav se totiž postupně ztratily pod nánosy prachu a dýmu z cigaret, které zde kouřili lidé vysedávající u piva.
Ať to bylo tak či tak, po revoluci objevený obraz byl v žalostném stavu a potřeboval nutně kompletně restaurovat. Záchranu díla tehdy zafinancoval jeho nový majitel, kterému pak toto pro veřejnost i odborníky zapomenuté plátno viselo doma v obýváku až do roku 2009, kdy zapůsobilo jako zjevení na zmíněné výstavě. Poté však očím veřejnosti dílo opět zmizelo. V těchto dnech však nastal další zvrat v jeho osudu.
„Po téměř dvou letech vyjednávání se zástupcům firmy, která dnes vlastní hotel Brioni, se podařilo obraz odkoupit a umístit jej zpět na jeho původní místo na stěnu v hotelové restauraci. Takže naši hosté si mohou obraz zase prohlédnout takzvaně in natura,“ prozradil Deníku jeden z majitelů hotelu Brioni.
Jeden z nejvýznamnějších regionálních malířů. To byl Vilém Wünsche, autor Alegorie Ostravy, podle ředitele ostravské Galerie výtvarného umění Jiřího Jůzy. „Ten obraz je velmi zajímavý. Jde nejen o monumentální plátno, ale i ojedinělou alegorii, která má mnoho vrstev. Jedná se opravdu o mimořádné ostravské dílo, ačkoliv má i některé umělecké nevyrovnanosti,“ říká Jůza.
Zajímavé je podle něj na obraze malířovo vidění doby první republiky bez zatížení poválečnou ideologií, kdy takovéto alegorie často vznikaly. „Je dobře, že se obraz, který byl na odpis, zachránil a vrátil se na místo, pro které vznikl. Umělecká díla totiž patří nejen do galerií, ale i do veřejného prostoru,“ dodává Jůza.
Vážená paní redaktorko.
Se zájmem jsem si přečetl váš článek Vědci zjistili že... v Magazínu IDNES číslo 4. Článek o bizarních vědeckých výzkumech a reakcích spolku Sisyfos. Škoda jen, že jste se nezeptala pana doktora Jiřího Heřta, nebo paní předsedkyně spolku Sisyfos Lenky Přibylové, kdy už spolek skeptiků zaujme skeptický postoj k tézi ekologů o "globálním oteplování". Je už hromada důkazů, že globálním oteplovačům jde o to vyrazit miliardy z rozpočtů vlád a zemí.
"Svět nikdy nezajde na nedostatek divů, pouze na nedostatek údivu", napsal slavný anglický spisovatel Gilbert Keith Chesterton v titulní črtě své útlé knížečky "Ohromné maličkosti" a dodal k tomu: "Všechno záleží na psychologickém přístupu."
Velmi silně s ním souhlasím, neboť i mé životní heslo vždy znělo a zní obdobně: "Všechno je stav mysli." Proto se velmi pozastavuji nad lidmi nespokojenými, zapšklými, neveselými, žlučovitými, zahořklými a vesměs též závistivými, lidmi bez životního optimismu a elánu. Neboť stačí tak málo, maličko, aby vše bylo jinak. Stačí totiž chestertonovsky přeladit svoji mysl a začít si, jak říkávám, užívat každodenních drobných radostí. A věřte, že ty pranic neodvisí od množství peněz ve vaší kapse nebo na bankovních účtech, ba ani od toho, kdo momentálně sedí na Hradě, ve Strakově akademii, ve Valdštejnském paláci či v ministerských křeslech. Také pranic neodvisí od výše hrubého domácího produktu, kursu koruny nebo výše státního dluhu. Ty každodenní drobné radosti jsou totiž vším výše jmenovaným zcela, úplně a beze zbytku neovlivnitelné.
Neboť jde o radost z krásného východu slunce, z prvních jarních poupat, z májového deště či křupajícího sněhu pod nohama, také z dobře vykonané práce, z požitku četby krásné básně nebo z poslechu milé hudby, zrovna tak jako z pohledu na půvabné děvče nebo mládence, ba i z pohledu na pěkně naaranžované a voňavé jídlo na stole, hlavně však z úsměvu na tvářích vašich blízkých.
Chce to jen mít oči a uši otevřené, hlavně však mít pro tyto každodenní drobné radosti široce otevřené srdce. Přicházejí pak samy, nevolány, a dokáží nás vždy vlídně pohladit, potěšit, rozveselit. Nebojí se ani hluku velkých umělých vášní a velkých umělých slov, snažících se nás stejně uměle přesvědčovat o nezbytnosti "boje za šťastné zítřky", neboť jejich prostý a nefalšovaný náboj radosti je k mání vždy a všude, jsme-li mu dostatečně otevřeni.
Myslím, že právě nadcházející čas s dlouhými zimními večery je vynikající příležitostí začít si užívat všech "každodenních drobných radostí", které nám život v přehršlích nabízí a pilně se učit mít pro ně neustále otevřené oči, uši i srdce. Přeju Vám, abyste si jich nejen ve dnech nastávajících užívali plnými doušky...
Vážený pane Tichý,
děkuji za ochotu zveřejnit můj příspěvek. Na vašem webu Astrology Pacific vidím odkaz, ale když na ni kliknu, tak se nic neukáže. Myslíte, že by bylo možné to spravit? Moc děkuji.
Dobrý den.
Zkoušel jsem – stránka se načítá v pořádku.
Asi stránka se vám načítá z cookies ve vašem počítači. V zájmu urychlení provozu si počítač ukládá navštívené stránky. Někdy nepostřehne aktualizaci webu a znova otevře včerejší verzi.
Prosím, otevřete ještě jednou zmíněnou stránku a pak stiskněte klapku F5.
Dojde k REFRESH - ke znovu načtení stránky.
Je dobré kvůli bezpečnosti PC občas cookies smazat - jde to lehce programem Ccleaner. Program je zdarma.
Zdraví Karel Tichý
Děkuji, už je to v pořádku.
Ještě malá informace. Když zadáte dotaz do vyhledávače, tak Google nejdříve si stáhne vaše cookies, aby si udělal představu, která z tisíce odpovědí by se vám mohla hodit. Google to myslí dobře - podle vašich navšívených stránek a podle kliknutí na odkazy se vám snaží přiblížit. Akorát je nepříjemný pocit, že jsou kdesi uloženy vaše aktivity na internetu a pohyby myši po odkazech.
Právě prožíváme období, v kterém se tvoří něco, čemu by se dalo říkat "Doktrína Merkozy", ale já si myslím, že se tomu bude říkat "Doktrína Merkel(ové)". Starší občané mají ještě v paměti tzv. "Brežněvovu doktrínu omezené suverenity", která vznikla kolem roku 1968 a platila až do roku 1989. V praxi to vypadalo tak, že si každý mohl dělat, co chtěl, pokud to bylo to, co chtěla Moskva. Nová doktrína nebude o ničem jiném než o omezené suverenitě.
A byla by to tragedie, kdyby Cesko bylo soucasti Velkonemecka?:
Zeme kde resignuje popularni minister jen za to, ze opisoval? A v tom nadhernem slovanskem Cesku neresignoval nikdo, ani jeden z desitek poslancu s falesnymi doktoraty, a opisovani bylo samozrejmosti. Kde korupcnici sedi dale ve vlade a korupce vesele pokracuji. Holt ten cestin by trochu utrpel, ale co na tom, cist vypotky dnesnich novinaru, jejich caste pouzivani slangovych slov je leckdy na vrhnuti.
Herr Schultz, socialismus jako systém, v němž se "všichni mají dobře" je oxymoron, nikdy nemůže fungovat. Už proto, že v socialismu totalitním nemají tvořiví lidé prostor pro iniciativu a tím jde dolů celá společnost, v socialismu "tržním" zase není možné zabránit vzniku parazitní vrstvy salonních levičáků, kteří se dobře živí popichováním "chudých" proti "bohatým". Nebýt tvrdě pracujících schopných lidí, pak by "chudí" chodili v láptích, dojili kozu a léčili se přikládáním teplého lejna na bolavé místo, ale namísto vděku si pěstují "třídní nenávist" a nechají si namluvit, že je někdo "vykořisťuje". Vykořisťuje, to jo, ale vykořisťují je hlavně jejich vlastní předáci, kteří jich využívají k vydírání celé společnosti. Nakonec, jediným skutečně realistickým socialistou byl genosse Hitler, který si uvědomil, že zajistit aby "Lid" byl spokojen bez ohledu na schopnosti je možné pouze tak, že Němec bude ex definitio něco víc než neněmec. Jen tak je možné dosáhnout, aby každý Němec, ať jakkoli neschopný, mohl být "spokojen".
My si zvykáme na šerednost. Zvykáme si na šerednost a to mě děsí. Už proti tomu ani neprotestujeme. A je to tak všude. Většina věcí, co děláme, je škaredých. Podívej se na televizi, většina pořadů je stupidních, idiotských.
V roce 1974 vláda ČSSR spustila kampaň Racionalizace mzdové soustavy (RMS). V podstatě se jednalo o to, že podle chytrých tabulek plných chytrých čísel se vypočetlo, že zaměstnancům ani nepřidají ani neuberou, ale musejí ty peníze jinak přeskupit. Na příklad v chemickém závodě dostali zaměstnanci ve všech pracovních zařazeních a třídách přidáno 1 haléř, takže nikdo nebyl ztrátný. Pak se zohlednily provozy a výrobní linky s nepřetržitým provozem (kontinuální výroba) a zde zaměstnanci dostali přidáno. Tam, kde byla přetržitá výroba (podle vlády nevýhodná - diskontinuální), tak tam dostali svůj jeden haléř.
Došlo k paradoxu. Provoz hydrogenace nitrobenzenu byl kontinuální. Na jedné straně vstupovala surovina a na druhém konci nepřetržitě vystupoval surový anilin. Jednoduchá práce sledovat teploty a nástřik suroviny. Na tento post se dávali nováčci bez provozních zkušeností. A tedy za nižší plat. Zaměstnanec, který léta dobře pracoval a měl pracovní zkušenosti postoupil na post destilatéra, tedy vysoce zodpovědnou práci výroby čistého produktu ze surového anilinu. Destilace je diskontinuální proces. Vařák se naplní surovým anilinem, postupně se oddestilují jednotlivé frakce a zbytek se vypustí.
Nyní po RMS destilatér - zkušený pracovník a v oboru odborník nedostal přidáno, zatímco začátečník s nástupním platem si vydatně polepšil.
Tím spíše, že média, odbory a někteří politici nás neustále přesvědčují o naší permanentní nespokojenosti.
Vyvolávají a pak přiživují "blbou" náladu a s ní i pocity nejistoty, strachu a bezmoci.
Někteří z nich se neštítí provokovat nepokoje, jen aby s námi mohli manipulovat a posilovat svou vlastní moc.
Hodilo by se jim, kdybychom ztratili důvěru ve vlastní síly a víru, že můžeme mnohé ovlivnit a to z vlastního rozhodnutí a popudu.
Jedinou naší obranou proti těmto silám je nevzdávat se své samostatnosti, tvořit si své svébytné názory a posilovat svou jedinečnost.
Jen tak budeme schopni mít svůj vlastní život ve vlastních rukou.
Někdo tajemný strká lidi do šuplíků negace a tím má možnost je magicky ovládat.
ale den co den jsem chodil do práce přes pole od Vodárny v Nové Vsi do Dusíkáren. Cesta končila podchodem pod tratí Praha - Nový Bohumín. Vedle podchodu je hradlo, kde ve dne v noci pracovala aspoň desítka železničářů, později jen automaty, nyní je prázdné a vykradené. Touto cestou jsem chodil na ranní, odpolední, či noční směnu, ve všední dny i ve svátky, celých 40 let. Nyní už jen čtyřikrát za rok k závodní (nyní obvodní) lékařce. Celých 40 let stejná cesta, stejný obrázek a najednou - dřevěný kříž. Nepříjemná otázka: mladá holka byla přepadena a zabita? Za podchodem jsem se ptal obyvatelky osady - prý to byla mladá policistka a vyhledala si osamnělé místo, aby se zastřelila služební pistolí.
Škoda mladého děvčete.
Poměrně diskutovanou je písnička Gynekolog amatér, která má být jakousi kritikou společnosti...
Je adresována ženám, které naletěly tzv. sběratelům trofejí, což jsou muži profi baliči, používající fungujících „balících technik", kterými ženu nalákají, svedou a pak ji zase odhodí. Jako použité zboží...
Všímáte si problémů naší doby?
Ano. Jsem takový obecný pozorovatel dění kolem nás. Nejvíc mě mrzí přílišná negativizace dnešní doby. Máme pocit, že díky internetu víme všechno, a tím pádem se k tomu můžeme vyjadřovat. Především tvrdě kritizujeme a jsme nepřejícní. Přitom nás každá negativní vyslaná energie stahuje do ještě hlubších vod negace, která se nám vrací v kruzích. Nevím, jak jsou na tom v tomto směru v okolních zemích. Třeba v Americe ale existuje blog, který se jmenuje Tisíc věcí, které miluju. A u nás samozřejmě okamžitě vznikl blog Tisíc věcí, které nesnáším. Na tom je jasně vidět, jak pesimisticky přemýšlíme.
Formy vládnutí podle Platona (Ústava) - od nejlepší k nejhorší - každá následující se snaží nahradit (svrhnout) tu předchozí.
|
Astrology Pacific 1
|
Astrology Pacific 4
|
|