Astrology Pacific       |       Zajímavosti       |       Ze starých letopisů      


Lunární cykly v sekundárních direkcích
Leyla Raelová

     

    Z hlediska humanistické astrologie, jak byla zavedena a rozvíjena v průběhu posledních čtyřiceti let Dane Rudhyarem, je nativita jakýmsi stavebním plánem (či "zasazeným semenem"), symbolicky představujícím možnosti člověka při jeho narození: to, proč se tento jedinec narodil. Během života se uskutečňují alespoň některé z těchto možností tím, že zrozenec prochází přirozeným procesem biologického růstu a jak duševním, tak i duchovním vývojem v souladu s tím, jak se setkává s různými životními situacemi a problémy, spojenými s vyzráváním i stárnutím osobnosti a z hlediska všeobecného s tím, že žije v určitém časovém úseku dějin a patří k určité kultuře, k určitému národu, třídě, rodině apod.

Dan Rudhyar    Na jedné straně je proces, kterým dospíváme ke zralosti a rozvíjíme se jako osobnost součástí naší druhové příslušnosti, to znamená, že všichni procházíme v jistém smyslu stejnými vývojovými stádii - tedy narodíme se, jsme dětmi, dospíváme, jsme ve zralém věku, jsme staří a nakonec zemřeme. Avšak na druhé straně - protože potenciál každého člověka je zcela jedinečný - je nutné, aby určitý muž nebo žena prošli individuálním procesem uskutečňování tohoto potenciálu. Z toho vyplývá, že do látky našeho života, daného druhovou příslušností, je vetkán rovněž individuální program seberealizace.

    Zdravý rozum a základní pravidla psychologie říkají, že rozumný astrolog nebude přistupovat ke konzultaci s klientem středního věku ve stejném duchu jako když vykládá nativitu dospívajícího člověka. Všichni - přinejmenším teoreticky - uznáváme všeobecný časový plán života, podle kterého se všichni do té či oné míry řídíme. Při astrologické konzultaci musíme brát v úvahu skutečnost, že každé časové období lidského života má své vlastní místo a funkci v celkovém životním programu a že má tedy své speciální potřeby pokud jde o návod k jednání, psychologické pochopení situace a vhodnou akci ze strany klienta. Stejně důležité je, aby astrolog bral v úvahu individuální program seberealizace, který probíhá v každém z nás. Na jedné straně je nezbytné, aby astrolog pracoval v souladu s vlastním klientovým postupem a rytmem vývoje (nikoliv proti němu), má-li mít jeho práce žádoucí účinek. Na druhé straně je jedním z prvořadých úkolů humanistického astrologa umožnit klientovi, aby viděl svůj život jako jeden celek, jako smysluplný proces vývoje od narození ke smrti, procházející naprogramovanými stádii různých období, z nichž každé má své vlastní místo a každé plní svou vlastní funkci v celkovém životním plánu. Astrolog se snaží zprostředkovat klientovi tento vhled, aby jasněji pochopil význam a smysl té životní fáze, ve které se právě nachází a aby - ve spolupráci se svým vlastním programem individuálního vývoje - mohl najít svou cestu a jít po ní.

    Aby toho astrolog dosáhl, musí si nejdříve odpovědět na některé základní otázky, a to: Jak mohu vnímat individuální rytmus klientova života? Jak mohu porozumět jeho životnímu vzorci a pochopit smysl a význam každé jeho jednotlivé fáze? Jak mohu zjistit, kde právě můj klient je ve svém individuálním vývoji?

    Abychom mohli odpovědět na tyto otázky, navrhuji, abychom se věnovali sekundárním direkcím, a to přesněji řečeno direkcím lunárního cyklu a ještě přesněji tomu, jak tyto základní pojmy formuloval Dane Rudhyar ve svých dílech "Lunační cykly" a "Astrologie amerického údělu".

SEKUNDÁRNÍ DIREKCE

    "Při tzv. sekundárních direkcích nám to, co se děje na obloze každý jednotlivý den po narození určité osoby, dává archetypální nebo symbolický obraz situace, jak se vyvíjela během jednoho roku skutečného života té osoby. Astrologové často říkají, že srovnání jednoho dne a jednoho roku se zakládá na skutečnosti, že dva základní referenční body v astrologii používané jsou právě jeden rok a jeden den - t.j. oběh Země kolem Slunce a rotace Země kolem její polární osy. Říká se proto, že mezi těmito dvěma pohybovými systémy existuje zcela speciální vztah. Je to ovšem jen symbolický vztah, protože neexistuje logický důvod pro vytváření kauzálního vztahu mezi dnem následujícím po zrození a prvním rokem života, Přesto však, i když jde o symbolický význam, je možno v astrologické praxi prokázat oprávněnost srovnání jednoho dne a jednoho roku.

Dan Rudhyar    Napadlo mi také, že délka gestačního období u lidí - devět měsíců - nám může poskytnout významné vodítko pokud jde o problém platnosti sekundárních direkcí. Jestliže Slunce představuje v astrologii princip života a každý měsíc slunečního pohybu uvolňuje specifický sezónní druh této životní energie, zdá se mi logické předpokládat, že zformování lidské bytosti - o které se říká, že je mikrokosmickým zhuštěním těch sil, které existují v makrokosmu, nebo alespoň v naší sluneční soustavě - by mělo trvat celý rok, Jelikož vývoj plodu v matčině těle trvá devět měsíců, bylo by přirozené očekávat, že ony další tři měsíce nutné k dokončení solárního cyklu se vztahují také k embryotickému vývoji psychického organismu...

    Tři měsíce se rovnají devadesáti až devadesáti dvěma dnům a pokládáme-li období devadesáti let za obvykle maximální délku lidského života... pak by těchto devadesát dní po narození představovalo to časové období, během něhož direkce fungují ve vztahu k životu člověka a byl by to čas, kdy se uvolňují různé typy solární energie, kterých je zapotřebí k plnému rozvoji psychických a duševních kapacit člověka. To, co se děje ve sluneční soustavě v průběhu devadesáti dní po narození, nám proto poskytuje archetypální plán pro růst individuálního vědomí - anebo, použijeme-li tohoto termínu v jeho nejširším a nejpřesnějším smyslu, jeho inteligence. Inteligence člověka je v podstatě jeho schopnost vědomé se přizpůsobovat svému biologickému, společenskému a psychickému prostředí takovým způsobem, aby byl schopen vytvořit si optimální podmínky pro svůj růst a pro své naplnění."

    Musíme tedy v sekundárních direkcích vidět údaj o všeobecném vývojovém procesu, kterým jedinec prochází a skrze který se jeho vědomí, jeho osud i jeho akceschopnost vyvíjí a rozvíjí. Direkce se ani tak nevztahují k určitým událostem, ale představují spíše časový plán, řízený vzorec růstu nebo uskutečňování. Nesdělují nám co se stane, nýbrž jak a podle jakého časového programu může příslušný jedinec rozvinout a uskutečnil svůj potenciál. Tím, že spojíme skutečné životní události se sekundárními direkcemi a interpretujeme tyto události ve světle direkcí, můžeme dospět ke smyslu toho, co se člověku skutečně přihodilo, můžeme pochopit úlohu, kterou jednotlivé události nebo životní fáze měly v jeho celkovém vývoji a také jejich účel. Abychom toho dosáhli s potřebnou jasností a přesností, musíme nejdříve pochopit základní rytmus člověka, na jehož základě fungují sekundární direkce a tedy rovněž jedincův individuální vývoj. Na jedné straně v průběhu normálního lidského života direkce Slunce budou zahrnovat dvě, možná tři znamení zvířetníku, což závisí na délce života a také na tom, na kterém stupni svého znamení je Slunce v době narození. Pokud jde o úplný progresivní cyklus, je to jen Luna, která projde celým okruhem zvířetníku nebo nativity - což se uskutečňuje každých dvacet sedm nebo dvacet osm let a může k tomu dojít dvakrát, třikrát za život. Dělení života podle toho, jak Slunce v sekundárních direkcích mění znamení a podle cyklů lunárních direkcí je nepochybně velmi cenná pomůcka jak život rozdělit do určitých časových úseků nebo fází.

    Přesto však pohyb Slunce v progresivním horoskopu a ani cykly lunárních direkcí samy o sobě nejsou tou nejzákladnější jednotkou. Bereme-li je v úvahu jednotlivě, každý z těchto faktorů se vztahuje pouze k jednomu aspektu toho, co je ve své podstatě bipolárním procesem: Slunce se vztahuje k té síle, která umožňuje růst a život. Z psychologického hlediska představuje potenciál našeho JÁ, způsobu, jakým vztahujeme svou zkušenost a své vědomí ke svému individualizovanému centru. Slunce však není naším JÁ, je jen silou našeho JÁ, která usiluje o seberealizaci pomocí funkcí a činností, symbolizovaných Lunou a planetami. Z hlediska života na Zemi je to právě Luna, která především odráží a rozděluje sílu Slunce a umožňuje tím organismům v biosféře postupně asimilovat a uplatňovat tuto sílu, umožňuje jim budovat organické struktury (společenské instituce, způsoby chování, formy vědomí a podobně), schopné dát formu, rozdělit a konkretizovat solární potenciál. Jinými slovy - Slunce se vztahuje k možnostem růstu a individualizace, avšak bez distribuční, konkretizující a regulační funkce, jíž představuje Luna, by sluneční síla nemohla být pozemskými organismy užívána a asimilována. Naproti tomu Luna může fungovat jako nezbytný prostředník, umožňující využití solární síly na Zemi, avšak ona sama není zdrojem této síly. Nejzákladnější jednotkou direkcí je tedy cyklus, který v sobě spojuje pohyby jak progresivního Slunce, tak i progresivní Luny: lunační cyklus, nebo správněji solilunární cyklus, což je období určené dvěma po sobě následujícími novoluními (konjunkcemi progresivního Slunce a progresivní Luny), čili novoluními, která následují ve dnech a měsících po narození).

SOLI-LUNÁRNÍ CYKLUS, JEHO STRUKTURA A SYMBOLICKÝ VÝZNAM

    Lunační cyklus představuje období přibližně třiceti dnů (třiceti let direkčního času) během nichž vzájemný vztah Slunce a Luny projde cyklem změn (aspektů) a Luna podstoupí řadu přeměn, které vidíme jako měsíční fáze. Tyto fáze nejsou výsledkem pouhého pohybu Luny, nýbrž výsledkem měnících se vztahů mezi Sluncem a Lunou tak jak je vidíme ze Země. Země je vzhledem k lunačnímu cyklu velmi důležitým faktorem, protože je to pozorovatelova pozice uprostřed nativity. Tato pozice je symbolem toho, že tento jedinec potřebuje nový cyklus růstu a vývoje, během něhož se mu dostane příležitosti učinit další kroky ve svém vývoji.

Dan Rudhyar    Novoluní tedy v podstatě symbolizuje potenciální odpověď na tuto potřebu. Je to právě toto spojení Slunce s Lunou, při kterém"paprsek" solárního potenciálu - nový impuls k vývoji - symbolicky přejde ze Slunce na Lunu. V průběhu první poloviny cyklu, kdy Luna přibývá a vzdaluje se od Slunce, začíná se tento solární impuls symbolicky uskutečňovat a umožňuje, aby se projevil konkrétné ve světe. Příslušná forma, kterou na sebe tento impuls bere, může být určitá forma chování, vzorce myšlení a cítění, meziosobní vztahy, skutečné věci, jako umělecká díla nebo literární produkce, společenské instituce, určité životní úsilí, projevující se v práci, v plánech a podobné.

    Nový cyklus však nezačíná obvykle nějakým "třeskem". Spíše jaksi pozvolna vyvstává tak říkajíc ze svého dětství, protože to, co se snaží rozvinout, není ještě faktem, nýbrž jen potenciálem, na který je nutno se během cyklu soustředit a dát mu vyzrát. K tomu ještě přistupuje skutečnost, že začátek nového cyklu je vždycky ještě tak říkajíc obklopen "duchy" minulosti - některé záležitosti nejsou ještě skončeny, z jiných zůstávají jedovaté zbytky nebo jakési vedlejší produkty. Ty je třeba překonat, neutralizovat, či integrovat do nově se vyvíjejícího cyklu hned na jeho začátku, jestliže má tento cyklus dospět k zdravému vyvrcholení za úplňku.

    První fáze tohoto cyklu (od novoluní k první čtvrti) tedy sestávají z úsilí překonat tlak a nečinnost minulosti a přitom postupně odhalit, kde jsou jeho hranice a jaký je jeho specifický účel. Ve středním bodu první čtvrti se objeví srpková Luna, a to často překvapivě symbolickým způsobem, totiž že kolem jasného, tenkého srpku je vidět mlhavý náznak - jako kdyby šlo o jakýsi příslib do budoucna - úplňku, naplnění, které má přijít. Srpková Luna tak symbolizuje nutkání zmobilizovat síly směrem k tomuto naplnění. A jak se srpek Luny zvětšuje, získává cyklus na hybné síle.

    V první čtvrti je tato hybná síla podrobena zkoušce. V době, kdy je Luna ve své první čtvrti, je již rozhodně nutné, aby nový cyklus byl správně nasměrován. V tomto bodě solilunárního vztahu Luna překračuje oběžnou dráhu Země a pohybuje se směrem k vnějšku této dráhy (na její Martickou stranu). První čtvrť Luny je tedy symbolem jakéhosi vynořování se, symbolem rostoucí nezávislosti a důvěry v nově nastoupený životní směr.

    Dane Rudhyar proto nazýval první čtvrť "akční krizí". Jak skutečnost, že Luna překračuje oběžnou dráhu Země vnějším směrem, tak i její tvar v tomto období (ostře narýsovaný srp, prořezávající se noční oblohou) jsou symboly rozdělení, zcela určitého oddělení od minulosti. Jestliže má nový životní směr vyrůst a být životaschopný, pak je nutno odložit staré formy myšlení a cítění.

    Po akční krizi následuje fáze Luny mezi druhou čtvrtí a úplňkem. Ať už byla učiněna jakákoliv rozhodnutí, nyní je nutno s nimi žít. V této době by již měl být původní impuls pevně zakotven jako nový životní směr a tento směr je třeba intenzivně uskutečňovat, stabilizovat a přizpůsobovat.

    Úplněk (opozice Slunce a Luny) představuje kulminaci cyklu. Luna již dospěla na své cestě se slunečním impulsem tak daleko, jak to jen šlo. Příslušné formy, vybudované během první poloviny cyklu, dosáhly maxima svého vnějšího rozvoje. Luna se nyní začíná pohybovat zpět směrem ke Slunci a nese s sebou sklizeň své formativní činnosti, která byla charakteristická pro první polovinu cyklu, kdy dorůstala. Ať už bylo výsledkem činnosti v průběhu této poloviny cyklu cokoliv - úspěch či selhání - je to nyní velmi zřetelně patrné v ostrém světle úplňku. Úplněk osvětluje a přináší jasné, objektivní uvědomění si skutečnosti. Toto "prozření1 představuje konec naprosto spontánního růstu, který byl charakteristický pro první polovinu cyklu, avšak také naznačuje začátek jiného procesu. To je na jedné straně proces, kterým se asimilují zkušenosti první poloviny cyklu tím, že se vytváří uvědomělé pochopení, reprezentující jakousi úrodu tohoto polocyklu. Na straně druhé je zde zahrnut předpoklad, že formy, vytvořené během první poloviny cyklu uspokojily (v ideálním případě) tu individuální potřebu, pro níž byly vyprodukovány. Jestliže tato individuální potřeba představovala všeobecnou lidskou situaci nebo životní problém, pak formy vytvořené pro její uspokojení se mohou dále vyvíjet a zjemňovat, mohou být zevšeobecněny a aplikovány v širším společenském nebo kulturním měřítku.

    Jestliže však tento cyklus představuje zcela osobní vývoj, pak je možné, že tyto formy by mohly již v době úplňku přestat být užitečné. Během jejich vytváření se aktivoval určitý talent a určité schopnosti a ty se mají nyní rozvíjet, nikoliv ty formy, které je vyvolaly k životu. Druhá část cyklu se tedy také může vztahovat na proces rozkladu a odumírání zastaralých forem a tento proces probíhá v kontrapunktu k růstu porozumění: tak, jak staré formy odumírají, odhalují rostoucímu vědomí svůj skrytý tvůrčí význam. Po úplňku následuje fáze rozsévání. Tento solárnělunární seskvikvadrát je možno chápat jako šestou část celého cyklu, nebo také jako první část polocyklu, začínajícího úplňkem. Tak jako seskvikvadrát při dorůstající Luně (mezi druhou čtvrtí a úplňkem), může i tato lunární fáze vyvolat určitý zápas, ale nyní je to zápas o pochopení, o to, abychom upustili od pouhých forem a spatřili to, co je za nimi. Při této fázi by se melo přistoupit k širší účasti na společenském dění. To, co jsme se naučili v první polovině cyklu, je nyní možné sdílet s ostatními a je možné toho použít v souvislosti s určitou vizí, která začíná vyvstávat.

Dan Rudhyar    Ve své poslední čtvrti se Luna opět vrací do oběžné dráhy Země (na Venušinu stranu). Po cestě za nezávislostí v první čtvrti se Luna nyní vrací a nese s sebou výsledky, které musí být asimilovány a pochopeny. Znovu tvoří ostře narýsovaný srp, ale krize (oddělení) se nyní odehrává na rovině ideálů a ideologie, na rovině vědomí spíše než na akční rovině. Všechno, co není v souladu s rostoucím vědomím a pochopením, musí být odmítnuto. Tato krize často nastává tím, že jsme oddáni nějakému ideálu. Své staré představy musíme brát přinejmenším v potaz a možná i transcendovat.

    Poslední fáze cyklu je naznačena obráceným srpkem Luny. Dochází k ní během poslední desetiny celého cyklu a je to přechod mezi právě končícím cyklem a novým cyklem, který má začít. V průběhu této závěrečné fáze jsou výsledky celého cyklu zredukovány na to, co je podstatné a koncentrovány tak, aby se staly základem nového cyklu - k němuž se vědomí s očekáváním a možná s určitou sebeobětí nyní obrací.

APLIKACE DIREKCI LUNÁRNÍHO CYKLU

    Málokdo se narodí přesně v okamžiku novoluní. Většina z nás je narozena v některém místě cyklu, který už probíhá, a jehož původní impuls (novoluní) se uskutečnil před tím, než jsme se narodili. Ta část cyklu, ve které se narodíme, nám určuje příslušný rytmus solárnělunárních direkcí, které pak vytvářejí určitý vzorec individuálního plánu seberealizace. Můžeme tomuto plánu porozumět a pochopit ho tím, že si zmapujeme všechny direkce Luny tak, jak k nim dochází v průběhu života (připomínám na tomto místě, že direkce Luny jsou aspekty mezi progresivním Sluncem a progresivní Lunou). Tím, že aplikujeme význam těchto fází - úlohu, jakou každá z nich hraje ve vývoji celého cyklu - na příslušné životní podmínky nebo události, s nimiž se časově shodují, můžeme porozumět tomu, jaký význam tyto životní podmínky nebo události mají při rozvíjení života určitého člověka. S různými fázemi je možno spojovat velice mnoho událostí, není určitých událostí, které by se vztahovaly k té které fázi. Spíše je možno říci, že to, co se přihodí v životě člověka v určité fázi, hraje ve vývoji jeho života podobnou roli, jakou hraje ona příslušná fáze ve vztahu k celému lunačnímu cyklu. Je tedy třeba, aby se dobře prostudovala struktura celého cyklu a význam jednotlivých fází tak, aby byly jasně pochopeny principy, na kterých je založen. Pokud dobře pochopíme právě tyto principy vývoje cyklu, uvidíme, jak se projevují v průběhu života ve formě událostí a jiných jevů.

Dan Rudhyar    Doporučuji všem, kdo se zabývají studiem astrologie, aby se vážně věnovali tomuto aspektu astrologické symboliky a vypracovali si nativity spolu s direkcemi solilunárního cyklu známých osobností, aby studovali jejich životopisy nebo paměti a dávali si hlavní události v jejich životě do časových souvislostí s direkcemi Luny. Cílem takového studia by však nemělo být pouze pozorování těchto časových souvislostí. Spíše by se mělo přihlížet k tomu, jak se při takovém studiu pozvolna vynořuje obraz lidského života jako proces, který je podřízen určitému řádu. Aby se toto zkoumání usnadnilo, je možné si vypracovat diagram solárně-lunárních direkcí a zaznamenat si na něm důležité životní události.

    Tímto způsobem budeme moci pochopit rytmus a plán příslušného života. V kterémkoliv časovém úseku budeme schopni určit, kde právě se v tomto procesu zrozenec nachází a budeme mít jasnější obraz o tom, jakou má příslušná událost nebo životní situace v jeho životě funkci, jakou hraje úlohu, jaký má smysl.

zpracovala Jindříška Johanisová

Převzato z Konstelace ročník II, dvojčíslo 2-3/1992


Upozornění
Redakce nedává přednost žádnému systému horizontálních domů.
Je osobní věcí autora, pro který z nich se rozhodne.


Astrology Pacific   |     |  
Stránka byla upravena programem Made with AceHTML 5 Pro. AceHTML 5.06.1 Pro.
WebPage created per programme  AceHTML 5.06.1 Pro.