| Astrology Pacific | Zajímavosti | Ze starých letopisů |
RŮZNÉ TVÁŘE ASTROLOGIE
Jiří Fidra
Jiří Fidra
Když jsem se letos účastnil l. Evropského astrologického kongresu Východ - Západ, který se uskutečnil ve dnech 1. - 3. dubna v Praze v Obecním domě, ještě jsem netušil, že se po odeznění všech zážitků přihlásí žurnalistická část mé bytosti a přiměje mě, abych vyjádřil některé své dojmy z této pozoruhodné události. Jsem si ovšem vědom, že se zákonitě může vyskytnout otázka, jak jsem se vůbec mohl takového kroku odvážit. Proto bych rád zdůraznil, že jsem následující řádky nepsal jako astrolog, nýbrž jako novinář se základní astrologickou výbavou. Nejde tedy o fundovaný a exaktní pohled, nýbrž o zcela subjektivní postřehy, které si v žádném případě nekladou nárok být univerzální nebo absolutní pravdou. Do značné míry je to dáno i skutečností, že jsem během Kongresu vyslechl pouze přednášky, zatímco všechny dílny zůstaly mimo můj záběr. Ale snad právě proto jsem cítil dobře v roli účastníka přivábeného více zvědavostí než touhou zapříst odborný dialog. Abych svůj pohled zvenčí zpřehlednil, zaměřil jsem se nejprve na jednotlivé přednášky, které z těch či oněch důvodů upoutaly mou pozornost, a teprve poté jsem se pokusil o syntézu.
Hned první kongresový den, tedy v pátek l. dubna, mě zaujalo úvodní odpolední vystoupení dánského astrologa Christiana Borupa,
ředitele Astrologického institutu a šéfredaktora časopisu Stjernerne. Za jádro jeho přednášky Psychologické aspekty Luny považuji mýtus zrození, který nás upozorňuje, jak může život člověka usměrnit průběh porodu. Nabízí se tu totiž možná asociace mezi astrologií a mnohaletým výzkumem amerického psychiatra českého původu Stanislava Grofa. Podle něj probíhá porod ve čtyřech navazujících etapách, k nimž se těsně vztahují tzv. bazální perinatální matrice (BPM I - IV), čtyři prožitkové fáze, formující lidské vědomí od prenatálního života až po narození. U každého člověka jedna z těchto čtyř matric dominuje, a proto se na ní během jeho vývoje vrší další podobné zážitky. Pokud se taková BPM projevuje negativně, značně znesnadňuje splnění životního úkolu.Bylo by proto možná zajímavé vědět, zda a jaká existuje korelace mezi jednotlivými BPM a radixy různých lidí.
Z přednášek prvního kongresového dne mne upoutalo ještě závěrečné vystoupení proslulé švýcarské astroložky Louise Huberové, ř
editelky Astrologicko-psychologického institutu API v Adliswillu. Hovořila na téma Astrologie jako duchovní cesta - věkové stupně a krize vědomí v horoskopu. Upozornila zejména na klíčové životní zlomy, které se každému člověku připomínají vždy po šesti letech. Podle mého názoru jde o jakési významné křižovatky, na nichž se můžeme rozhodnout, zda budeme dále pokračovat jako součást stáda, nebo se pokusíme o zformování vlastní osobnosti.K vyvrcholení Kongresu došlo podle mého soudu druhý den odpoledne, v sobotu 2. dubna, kdy vystoupil doyen humanistické a transpersonální astrologie, spolupracovník D. Rudhyara, Alexander Ruperti z Francie. Jeho projev byl nádherným důkazem, že věk astrologa při dosažení určité duchovní úrovně hraje naprosto podružnou úlohu. Přednáška Alexandra Rupertiho Hodnota humanistické astrologie totiž zapůsobila jako naléhavé poselství vyšších světů. Zdůraznila zejména skutečnost, že ne všichni lidé jsou na stejné úrovni, a proto je . pro astrologa důležité rozpoznat, na které z nich se konkrétní člověk pohybuje. Tyto úrovně jsou dohromady čtyři: biologická, společensko-kulturní, individuální a transpersonální (transformační). Každá z nich je v rámci celku důležitá, ale vypovídá o něčem zásadně jiném než ostatní. Astrolog by se podle Alexandra Rupertiho neměl utápět ve zbytečných výpočtech a efektních teoriích, ale měl by astrologii chápat především jako nástroj, který umožňuje každému člověku rozpoznat jeho životní úkol a poskytuje mu radu k jeho naplnění. To se netýká jenom klientů, nýbrž i astrologů, jimž by se jejich nauka neměla stát samoúčelem, ale měla by je inspirovat k poznání zásadních principů života.
Po Alexandru Rupertim vystoupila německá astroložka a hudební pedagožka Ulrike Voltmerová, první předsedkyně Německé astrologické společnosti DAV. Název její přednášky Reinkarnace a astrologie sliboval mnohé. Nicméně obsah nádherně ukázal, jakými krkolomnými konstrukcemi si může astrolog vypomáhat, když chce své klienty učit, jak mají kličkovat na společensko-kulturní úrovni. Přesto se však i tato přednáška stala podnětnou, a to upozorněním na možnou analogii mezi reinkarnační terapií a spiritismem.
Zajímavým přírodním fenoménem Kongresu byla nepochybně Elizabeth Teissierová z Francie, která neopakovatelným způsobem vystoupila v závěru sobotního odpoledne. Přednášela na téma AIDS a hvězdy. Snad každého vnímavějšího účastníka Kongresu, jenž nebyl fascinován jejími vlnícími se křivkami, ovšem muselo zaujmout, že tato „astroložka" použila k přípravě na jednu přednášku nejméně pěti různých počítačů a že si počíná, jako by mase neinformovaných diváků předváděla varietní číslo. V této souvislosti mě napadlo, zda právě takové exhibice nezpůsobují, že mnozí inteligentní lidé pokládají astrologii za šarlatánství.Následovala hodinová přestávka. Prozíraví organizátoři ji zařadili nejspíše proto, aby otřeseným účastníkům Kongresu umožnili dostatečnou rekonvalescenci a opětovné získání důvěry v astrologii jakožto seriózní disciplínu. Vydatně tomu napomohly i všechny tři večerní přednášky.
První vystoupil německý astrolog Bernard A. Mertz, autor v mnohém inspirativní knihy Základy astrologie, s níž jsme měli možnost se před nedávném seznámit i v češtině. Svou přednášku nazval Světla na obloze dávají znamení Západu i Východu. V jeho podání představila astrologie svou poetickou a romantickou tvář a připomněla účastníkům Kongresu, že nejsou příliš vzdáleny doby, kdy lidé byli zvyklí hledat veliká tajemství v rozjímání se sametovou oblohou posetou zářícími drahokamy.
Navození této čarokrásné atmosféry bylo dokonalou předehrou pro vystoupení britské astroložky a psychoanalytičky Liz Greeneové,
ředitelky Centra psychologické astrologie v Londýně. Její přednáška Chaos a konflikt v kolektivu - astrologická zkoumání oběhu planet a jejich odraz v kolektivním podvědomí zpochybnila veškeré snahy rozmanitých hnutí obracejících se pro inspiraci ke starým mýtům a náboženstvím. Liz Greeneová jasně ukázala, že další cestu naší civilizace nesmějí určovat touhy po ztraceném Zlatém věku, nýbrž snahy o vytvoření zcela nového mýtu, který by byl adekvátní naší době.Se závěrečnou přednáškou druhého kongresového dne vystoupil švýcarský astrolog Bruno Huber, ředitel
Astrologickopsychologického institutu API v Adlisvillu a šéfredaktor časopisu Astrolog. Hovořil na téma Astrologická psychologie -metoda výkladu horoskopu; aspekty jako motivační síla. Jeho přednáška byla z metodologického hlediska vskutku pozoruhodná. Podle Bruno Hubera začíná studium horoskopu od aspektů. Ty představují jakési řídící centrum, znázorňující síly (energie), které jsou v životě člověka určující. Každé takové řídící centrum má svou strukturu, kterou lze identifikovat jako lineární, čtvercovou nebo trojúhelníkovou. Vedle tvaru však významnou roli hrají také barvy, jimiž se aspekty zakreslují. Červená (opozice a kvadratury) značí transformaci energie, modrá (trigony a sextily) se vztahuje na nositele transformovatelné substance a konečně zelená (drobné, osobní aspekty) označuje funkce vědomí na různých rovinách a spočívá na senzitivitě a vnímání. Teprve po aspektech následuje zkoumání planet. Ty představují orgány, jimiž člověk prožívá aspektovou zkušenost. Třetí v pořadí je studium znamení zvěrokruhu. Ta odrážejí vrozené chování, to, co jsme si přinesli do života i genetickou strukturu. Až v konečné fázi zkoumání nastupují domy. Ty znázorňují vztah člověka k prostředí v němž žije a ukazují naučené chování. Horoskop si lze podle Bruno Hubera představit i jako čtyřstupňovou pyramidu. Její základnu tvoří domy, další vrstvu znamení zvěrokruhu, vyšší stupeň planety a vrcholek - řídící centrum aspekty.Z třetího, posledního kongresového dne, neděle 3. dubna, bych si dovolil připomenout pouze jedinou přednášku. Vystoupila s ní ruská astroložka Farida Assadulina, ředitelka Omega centra v Moskvě. I když téma znělo Informační a hodnotové faktory v astrologii skupinového vývoje, lze lapidárně říci, že hovořila o kolektivní ruské duši. Odvolávala se sice na esoterní filosofii a pomáhala si i odpovídající symbolikou, nicméně jsem se nemohl zbavit nepříjemného mrazení v zádech. Připadalo mi, jako bych tuto přednášku slýchával mnohokrát v minulých desetiletích, snad jen s tím rozdílem, že se tehdy odívala do zcela jiné terminologie. Možná to byl ale zcela zákonitý dojem. Vždyť pro Faridu Assadulinu nebyl vůbec důležitý konkrétní ruský člověk, který se plněním svého životního úkolu snaží dosáhnout vyššího, duchovnějšího stupně kolektivity, nýbrž obrovská bobtnající masa přivlastňující si duši. Napadlo mě rovněž, zda by Farida Assadulina neučinila lépe, kdyby se místo účelného využívání esoteriky začala zabývat otázkou, jak ruského člověka jakožto svéprávného jedince konečné zbavit pout destruktivního byzantinismu.
Ve svém přehledu pozoruhodných přednášek jsem naprosto záměrně vynechal vystoupení obou domácích astrologů: dr. Svatopluka Svobody, jehož velmi výpravná kniha Praha astrologická se stala tou nejlepší pozvánkou na kongres, ale i Pavla Turnovského, předsedy Astrologické společnosti a ústředního protagonisty humanistické a transpersonální (transformační) astrologie v Čechách. Neučinil jsem tak samozřejmě proto, abych znevážil jejich zásluhy. Domnívám se však, že jejich dílo v naší astrologické obci dostatečně známo, a proto by jakýkoliv můj náhled nutně působil jako nošení dříví do lesa. Ale jaké tváře má vlastně zahraniční astrologie? Zdá se mi, že odpověď nemůže být jednoznačná a velice souvisí s bytostí konkrétního astrologa. V jeho rukou se může proměnit ve vysokou duchovní vědu, jak to na Kongresu prostě, leč důrazně ukázal Alexander
Ruperti, nebo naopak může klesnout až na biologickou úroveň, jak to se svou rozkošnou profesionalitou předváděla Elizabeth Teissierová. V podání školy Louise a Bruna Huberových je to ovšem také systematická nápaditá práce na individuální úrovni. V každém případě se mi však zdá být zřejmé, že by se všichni astrologové měli neustále ptát: „Přichází ke mně tento konkrétní klient opravdu jen proto, aby získal instrukci, jak se lépe zaplétat do povrchních sítí společenskokulturní úrovně?" Je tu ale ještě jedna otázka, která se vznáší ve vzduchu jako temná potencialita: „Nemůže se také astrologie stát závojem něčeho docela jiného?" To něco docela jiného bych snad mohl metaforicky vyjádřit s pomocí asi nejznámější povídky amerického spisovatele a vydavatele vědeckofantastické literatury Johna Wooda Cambella: Věc.
Převzato z Konstelace ročník IV, 13/1994
Upozornění
Redakce nedává přednost žádnému systému horizontálních domů.
Je osobní věcí autora, pro který z nich se rozhodne.
Redakce nedává přednost žádnému systému horizontálních domů.
Je osobní věcí autora, pro který z nich se rozhodne.
Astrology Pacific
|
|
|
AceHTML 5.06.1 Pro.