Astrology Pacific       |       Ze starých letopisů      

Astrologie v rouše vědy.


Dr. Karel Müller.


Když se Mikuláš Koperník kromě své astronomie zabýval též sestavováním horoskopů pro význačné korunované hlavy svého veka, sotva asi tušil, že přijde jednou doba, kdy jeho symbolická astrologie přejde z rámce okultních věd do exaktní vědy biologie, jež byla tehdy téměř neznáma. Tempora mutautur...(Časy se mění...)"
Dnes se tak již stalo; přesto ovšem ještě tu a tam mnohý vědní byrokrat staré školy vyslovuje o tom své veto, ale to je pouhým potvrzením fakta, že každá nově zjevená pravda a vědecký objev musí - máme-li již užíti slov Thákurových (Sádhaná) - těžce bojovati o vstup do oblasti našeho uznání.

Během posledních několika let vznikla nová samostatná věda - kosmobiologie — jež v sobě zahrnuje jednak poznatky astrofysikální, jednak i biologické a fysiologické. Dnes již nic nepomůže kamenování a zesměšňování onoho mála nepředpojatých, kteří se odvážili jíti novou cestou, jež náhodou nebyla v programu mnohých představitelů oficielní vědy. Mluví fakta, mluví statistiky, mluví konečně i pomocné, zcela mladé vědní obory a nauky o různých zářeních a vlněních, jimž jsme takořka stáli nedávno ještě u kolébky. A zde nutno především vzdáti hold lékařským badatelům francouzským, kteří v současné době první, na Azurovém pobřeží slunné Riviéry, razí neohroženě tunel ke světlu poznání naší závislosti na kosmických dějích. Jména? — neříkají nic! Dávno jsou pryč doby autorit, jejichž aureola vybledla, a zůstala jen pouhá pravda bez příkras. Kdysi nedoceněný, ba dokonce i zneuznaný a pohrdaný český Zenger přišel znovu na své. Ze starého podivínského a skromného pána zbyly dnes již jen práchnivé kosti a kopa zaprášených knih, o něž nikdo z jeho nástupců nestál, poněvadž prý jsou v nich uloženy vědní bludy. Inu, ovšem; starý pán se narodil trochu předčasně a jeho fantastické theorie čpěly tehdy doma příliš originalitou, kterou nemohli a dosud nemohou dobře zažíti oni hodnostáři, kteří se jediní domnívají míti právo na dělání vědy a učených theorii. Ovšem, Zenger se mýlil v několika případech, ale kdož pak je z lidského pokolení neomylný? Zato měl jednu pro badatele znamenitou a velmi řídkou vlastnost: nebyl hnidopichem, nýbrž ve svém znaku měl velkorysost přímo Einsteinovskou. Neodpustitelnou jeho chybou ovšem zůstalo, že se narodil v národě českém, poněvadž již tehdy platilo pravidlo, že co nepřijde z ciziny, není nikdy hodno, abychom se tím blíže zabývali.

Než - obrátím raději stránku a ukáži, že přece jen je pravda, že cizina nám udává vždy tón. Ve Francii na slunné Riviéře pod modrým nebem Nicy vybudovala ,Association internationale pour l'Érude des radiations solaires, terrestres et cosmiques" meteorologickou a kosmobiologickou observatoř, na níž pracují mimo hvězdáře i lékaři. Tento vědní chrám, který by u nás pro odpor směrodatných činitelů nebyl nikdy možný, slouží tam hlavně zájmům následovníků Aeskulapových, kteří si všímají zejména tváře zářivého a životodárného Faethóna, nepřítele všech temnot. Je to naše alfa a omega veškerého žití:

Slunce.


I Slunce má své psí dni. Někdy tak mile a přímo mateřsky hřeje, jindy divoce praží, třebas i mnoho týdnů za sebou, jako by chtělo vše upéci, někdy se jeho tvář pokrývá dokonce i zlověstným lišejem a tehdy se situace vskutku zlobí a přenáší svůj hněv i na nás ubohé pozemšťany. Jak, proč, kdy a kolik, toho všeho se chtějí moudří pánové v Nice dověděti. A mnoho zajímavého nám již prozradili doktoři Faure, Vallot a Sardon, jakož i montpellierský Cabanes a Giraud i rouenský Grasset. Povězme si tedy něco z jejich nauky.

Heliologie učí, že jsou zcela určité vztahy mezi hojným úmrtím lidí a mezi výskytem slunečních skvrn. Také němečtí badatelé nezahálejí a potvrzují tyto úkazy na celých tisících případů, jak o tom svědčí práce, publikované ve „Virdbows' Archiv f. pathol. Anatomie und Physiologie", sv. 293, s. 2, p. 272-319-1934. Již 4 léta po světové válce vyšla v Berlíně obsáhlá kniha Krietzingerova „Mysterien von Sonne und Seele", v níž se pokusil jmenovaný autor vědecky řešiti různé vztahy mezi nebem a zemí. Již tehdy pochopil souvislost mezi slunečními víry a fakulemi, jak to naznačuje stará hypothesa sociologická, vytvořená Zengerem a Mewesem. Avšak nejen Slunce, nýbrž i Měsíc vykonává velký vliv biologický a tomuto studiu oddal se Svante Arrhenius se svými žáky. (Stručný přehled starších kosmobiologických prací viz v publikaci Mullerově: Kosmobiologické problémy, M. Ostrava 1929, (Publikace Přírodovědecké společnosti.)

Ovšem Slunce a jeho fysikální dění je příliš lákavý objekt vědecký, jemuž je věnováno z celé kosmobiologie nejvíce zájmu. Bylo konstatováno, že nejsou to vlastně ani samotné pouhé sluneční skvrny, nýbrž souběžně s nimi — (ale někdy i zcela nezávisle od nich) - se vyskytující obrovské víry a vysoké plamenné jazyky na povrchu slunečního kotouče, jež jsou též pravou příčinou elektroinvasí positivně nabitých atomů heliových. Ty vnikají do magnetického pole naší Země a působí zde pravé „magnetické bouře", zračící se viditelné v nervosním chvění magnetické střelky a v jejích výkyvech.
Zemská atmosféra obsahuje pak hojně kosmického prach,, jehož elektrický náboj je přirozeně ovlivňován zmíněnou, sluncem způsobenou elektroinvasí. Ale nejen to; při erupcích na povrchu slunečním vzniká i mohutné vibrační záření o různých vlnových délkách, jež proniká až na povrch zemský; alespoň zcela určitě činí tak vlny o délce pod 10 metrů, jež nejsou zachycovány vrstvou Kennely-Heavisideovou.

I velké planety, jako Merkur, Venuše, Mars a Jupiter vykonávají jistý vliv na kolísání zemského magnetismu a v poslední době se konečné připouští, že určité vzájemné postavení těchto planet má svou odezvu ve sluneční fysikální činnosti, jak praví Dull, jenž se snaží tento úkaz vysvětliti větším množstvím dopadů meteorů na sluneční povrch.
K těmto fysikálním vlivům je život na Zemi velmi citlivý a lékaři dnes mají již důkladněji prostudovány kapitoly o ionisaci ovzduší vzhledem na stav lidí zdravých i nemocných. Méně již prostudována je otázka jiná, a to vliv krátkých a ultrakrátkých elektrických vln na živoucí organismy, ač ovšem i zde se již došlo k různým cenným praktickým závěrům. Tak bylo na př. zjištěno, že neutrální molekuly vzduchu se rozštěpují vlivem ionisace v kladné a záporné ionty, nesoucí náboj velmi nepatrný. Ulpívají na větších nebo menších hmotných částicích prachu a vodních par v ovzduší. V podstatě se rozeznávají t. zv. „lehké" neboli Langevinovy jonty a „těžké" jonty, neboli prachové, při čemž poloměr lehkých činí podle Šebesty 10 -6 mm, kdežto u nejtěžších asi 10 -1 mm. Mimoto jsou ještě jonty střední velikosti, neboli intermediární. Jonty, přítomné v zemském elektrickém poli, pohybují se podle svého náboje buď směrem k Zemi, nebo od Země a jejich pohybem se tvoří v ovzduší elektrický proud, který ovšem na 1 m2 působí jen asi 10 -12 Amp. Pro celý zemský povrch činí tato hodnota celkem asi 1000 Amp. V jednom krychlovém centimetru vzduchu je přítomno několik set lehkých jontů a počet těžkých značně kolísá; v čistém vzduchu je nepatrný, kdežto v prostředí prachovém a kouřovém dosahuje i mnoha tisíc na l cm3. Za bouřek stoupá značně počet obou druhů jontů, mimo něž víří v ovzduší i částice neutrální, jež se pak stávají t. zv. kondensačními jádry při tvoření se mlh a srážek.

O vlivu jontů na lidské zdraví pracovala řada autorů v čele s frankfurtským profesorem Dessauerem. Janický, Rajevský, Volodkjevič, Strassburger a Happel důkladně prozkoumali fysiologické stavy, nastavší v lidském organismu vlivem kladných nebo záporných jontů, a dospěli k zajímavým závěrům, že totiž kladné jonty působí na člověka nepříznivě, kdežto záporné jonty ve smyslu příznivém a euforickém.

I therapie se zmocnila tohoto nového oboru biologického a došlo se zde k jistým poznatkům; tak na př. vdechování negativně jonisovaného vzduchu při hypertoniích se projevilo velmi markantně ve smyslu blahodárném, stejně tomu bylo také u migraeny, empyemů, u reumatismu a t. pod. Naproti tomu kladně jonisovaný vzduch působí zvýšení krevního tlaku i u zdravých osob, zaviňuje dále nepříjemné subjektivní pocity, jako mdloby, bolesti hlavy, dávení, bušení srdce, oslabení činnosti srdeční a u velmi citlivých lidí dokonce i hučení v hlavě a přeludy.

A tak se dostáváme až k tomu, že si nyní můžeme vysvětliti dostatečně naši životní a zdravotní závislost na kosmickém dění. Vskutku je možno bez jakýchkoliv rozpaků prohlásiti, že mnoho lidí po operacích, nebo lidí se srdeční vadou děkuje za své předčasné povolání před Soudnou stolici boží pouze zvýšení eruptivní činnosti sluneční v dobách výskytu maxima skvrn. Tak mnohá neštěstí automobilová a jiná, jež zůstala záhadou, byla zaviněna oslabenou bystrostí smyslů řidičových a selháním jeho nervů, což lze připsati na vrub mimořádným poruchám elektrostatického náboje vzduchu, odvislého od fakulí, flokulí a protuberancí slunečních. Proto také nikterak nyní nepřekvapuje onen známý zjev duplicity, resp. i triplicity katastrof železničních a živelních, o nichž se často můžeme přesvědčiti v denních listech; určité dni totiž jsou opravdu kritické pro jistá podnikání a tělesné výkony, na př. jízdy autem (sportovní závody), nebo třebas i jen pro výkony duševní (peněžní transakce), kde je třeba vyvarovati se nervosity a unáhlenosti. Ejhle, astrologie zbavená mystérií a přioděná rouchem jontů a elektrických vln!

O posledních zbývá nám ještě dodati několik slov. Rozsah éterového vlnění stává se při dnešních poznatcích vědy již tak složitým, že bude zajisté vhodné znázorniti si jej schematicky. (Viz obrázek Rozpěti elektromagnetických vln na sír. 79 )
v rouse

Číslice průměrnému čtenáři snad nesrozumitelné, umístěné pod základní čarou, znamenají délku vlny v příslušném záření, měřeno v centimetrech. Tak na příklad elektrické záření, zvané radiovými vlnami, má vlny dlouhé od více než 10 -1 cm, to znamená milion centimetrů čili deset kilometrů až po 10—1cm, čili až po jednu desetinu centimetru, to jest jeden milimetr. V praxi se však v rozhlase užívá nejčastěji, jak vidět z obrázku t. zv. vln středních, totiž úzkého úseku od méně než deset na pátou cm (to jest od méně než jednoho kilometru až asi po deset na čtvrtou centimetrů.
— Podobně zahrnuje sluneční záření krátký úsek ze všeho vesmírného vlnění od nejdelších infračervených až po nejkratší ultrafialové paprsky. K tomu všemu vnímá lidské oko jako světlo z toho kousíčku zase jen úzký pruh, který je dole znázorněn ve velmi zvětšeném měřítku a rozdělen zase podle délky vlny, to jest podle jednotlivých barev ve vidmu slunečním. Měřítko jest zde ovšem již převedeno z dlouhých centimetrů na kratičké Angstrómy, což je míra, kterou fysikové vlnění měří. Takových Angstrómů se vejde do jednoho centimetrů sto milionů, jeden Angstrom rovná se tedy deset na minus osmou centimetru. Jak malá je to míra, lze si představit takto: Kdyby se jeden Angstrom zvětšil na jeden centimetr a starý centimetr by měl vyrůst úměrně k tomu, natáhl by se na tisíc kilometrů, což je víc než z Aše do Jasiny. Ev

Z tohoto přehledu jsou pro naše thema po stránce průkopnické především důležité distrikty radiových vln a záhadných kosmických ultrakrátkých a neobyčejně průbojných paprsků. Pokud se prvých týče, vnikají k nám převážně — jak jsem se již dříve zmínil — asi jen vlny pásma ultrakrátkého, o jichž působnosti na organismy víme toho dnes již dosti. Tak je na př. dokázáno, že ultrakrátké vlnění elektrické působí na různé bakterie v tom smyslu, že je vydražďuje k silnější virulenci, (vznik epidemií?) u obratlovců pak zvyšuje tělovou teplotu, tvoří nervosní a depresivní stavy, vedoucí někdy i k smrti, jejíž příčinou bývají embolie, rozklad krve a rozsáhlé haemoragie ve stěnách cév. Je-li použito dostatečně silné energie, možno prý docíliti u žab a myší smrt již i jen po 15 vteřinách působnosti.

Nejen Slunce, nýbrž Měsíc vykonává značný biologický vliv, o němž se zde ovšem pro nedostatek místa nemůžeme šířiti. Dnes víme positivně, že tento souputník neovlivňuje jen mořský příliv Viz též můj článek v časopise „Věda a život* (1936) pod názvem „Sluneční vlivy na život pozemský". a odliv, nýbrž že i půda kontinentu kolísá vlivem přitažlivosti Měsíce ve střední Evropě téměř o půl metru a je podivné, ,že tento pohyb necítíme, ač mnohem slabší výkyvy, na př. při zemětřesení, pozorujeme svými smysly velmi dobře. Váhově znamená to na 1 kg rozdíl 1-3 mg, což probíhá podle Tomaschka během dne vlnovitě. Celou speciální kapitolu tvoří vliv světla Měsíce na mikroby, na rostliny mořské i suchozemské, na jihomořské korýše a konečně na průběh chorob u člověka a zvířat.

V „Časopise lékařů českých" (1934, č. 10) zmiňuje se dr. Skála —Rosenbaum doslovně o svých pozorováních, učiněných v tomto směru: „Pozoruji, že v době kolem úplňku jsou případy úmrtí pacientů nápadně časté oproti ostatním fázím měsíce s minimem úmrtí v novém měsíci. Rovněž mám dojem, že pneumonie v době úplňku probíhají bouřlivěji než v novém měsíci. Také pacienti, kteří byli operování v nemocnici v době úplňku, byli v horším stavu a rekonvalescence se protáhla, zejména pak u děti po tonsiilektomii. Ale i pacienti po rozličných laparotomiích snášeli úplněk nedobře. Pokud jsem ošetřoval moribundní rakoviny a stařecké kachexie, skoro všichni zemřeli za úplňku. Tento zjev studuji soustavně již 10 let."

Úkolem vědy kosmobiologické během příštích let bude poznati, která doba, resp. které dni jsou pro pacienty kritické, aby se na př. chirurg vyhnul tak mnohému zklamání a aby ušetřil i pacienta značných postoperativních obtíží, event. i nebezpečí smrti. Bude záhodno určiti zcela přesně a hlavně prognosticky, kdy k nám slunce vysílá maxima svých ultrakrátkých vln, aby se mohly nemocnice zavčas dověděti, jakými jonty je ozduší nabito. Konečně bude třeba rozluštiti též otázku kosmických paprsků, šířících se k nám nejen z mlhovin, nýbrž i se slunce. Mají-li již obyčejné gamma — paprsky radiové a thoriové v organismu tak dalekosáhlé odezvy vzápětí (roentgenové a Ra-karcinomy a nekrosy), oč intensivněji musejí tedy asi působiti nesmírně pronikavá nebulosní záření? Jak, kdy a v jakém smyslu? — to vše jsou otázky, jež čekají na odpověď badatelů zítřka! Již dnes se v lékařských kruzích vážně uvažuje o sestrojení zvláštních isolačních komor, v nichž by byli nemocní alespoň ve kritických dnech prvého řádu chráněni před zhoubnými atmosférickými vlivy, vzniklými na základě kosmických dění. I u nás zabývají se mnozí lékaři tímto kosmobiologický ta pozorováním. Důležitým příspěvkem k těmto pracím nového oboru lékařství jsou i solární a selenární tabulky dr. Skály Rosenbauma, praktického lékaře v Jirnech u Prahy.

Vidíme tedy, že mezi kosmickým orlojem a mezi životním osudem pozemšťanů jsou určité vztahy, byť i nepřímé. Zemětřesení, tornáda, záplavy, požáry, důlní neštěstí, námořní katastrofy, demonstrace, stávky, epidemie a války jdou podle Mewese, Čijevského a Caldwella velmi často ruku v ruce s výskytem slunečních skvrn.
Jak složitě zasahuje pak do existence tvorstva měsíc a hvězdy a event. i komety, o tom povíme si zase něco až na rok.


Převzato z Pohledy do budoucna 1937 - astrologicko-spiritualistické ročenky pro rok 1937, kterou laskavě zapůjčil astrolog pan Břetislav Hemerle.

Prosím ochotného návštěvníka o zapůjčení chybějících Pohledů do budoucna a to ročníků 1928, 29, 31, 33, 34.
Astrology Pacific 2   |   Ze starých letopisů   |     |  
Stránka byla upravena programem Made with AceHTML 5 Pro. AceHTML 5.06.1 Pro.
WebPage created per programme  AceHTML 5.06.1 Pro.