Astrology Pacific       |       Zajímavosti       |       Ze starých letopisů      





Hvězda se zastavila nad Betlémem

Emil Heinl

      V evangeliu Matoušově, kap. 2 čteme: "Když se tedy narodil Ježíš v Betlémě judskem za panování krále Heroda, hle, mágové od východu přišli do Jeruzaléma a tázali se: Kde je ten prvorozený král židovský? Neboť viděli jsme jeho hvězdu na východě, i přišli jsme se mu poklonit. Když to uslyšel král Herodes, vzrušil se a všechen Jeruzalém s ním. I dal shromáždit všechny velekněze a zákoníky lidu a vyzvídal na nich, kde se má Kristus narodit. Řekli mu: V Betlémě judskem, neboť tak je to napsáno prorokem (Micheáš, kap. 5, v. 2).

    Tu Herodes povolal tajně mágy a vyptal se jich podrobně na čas, kdy se jim hvězda ukázala. Pak je poslal do Betléma.

    Oni vyslechli krále a odjeli. A hle, hvězda, kterou předtím spatřili na východě, šla před nimi, až došla a zastavila se nad místem, kde bylo dítě. Když opět uviděli hvězdu, zaradovali se radostí velmi velikou."

    Můžeme považovat toto vyprávění za záznam skutečných událostí? V ostatních evangeliích a knihách Nového Zákona nenajdeme o této hvězdě žádnou zmínku. Církevní otec Tertullian (200 po Kr.) se zmiňuje, že v jisté souvislosti s narozením Krista jsou planety Saturn a Mars. Tisíc let po něm diskutoval o tomto problému hvězdy byzantský císař Manuel Comneus (1143-1180) se svým astrologem Michalem Glycasem. Roger Bacon (1214-1294) pravil, že velká náboženská hnutí jsou vyvolána konjunkcí Jupitera se Saturnem. Kardinál Petrus de Alliaco, soudce Jana Husa, praví, že Kristus se narodil "in gloria Saturni". Je možno též vzít v úvahu, že Saturn byl tradičně považován za ochránce židovského národa, jak praví též roku 1368 Samuel Sarza: "Hvězda Mars je náš odpůrce, hvězda Saturn náš ochránce". Avšak je ještě jedna tradice, o níž hovoří Maimonides (1135-1204), že totiž předpovědí příchodu Mesiáše bude konjunkce Jupitera se Saturnem a že tato víra je rozšířena u všech Židů po celém světě. Na základě tohoto tvrzení hledal Kepler pro dobu panování Heroda, který zemřel v roce 4 př.Kr. tuto konstelaci a skutečně ji našel pomocí velmi obtížných výpočtů pro rok 7 př.Kr. - navíc konjunkci, která se v tomto roce opakovala celkem třikrát po sobě! Proto ji považoval za hvězdu betlémskou.

    Z toho, co bylo zatím uvedeno, vyplývá, že se asi nejedná o jedinou hvězdu, ale o rozložení planet pro určité okamžiky v roce 7 př.Kr., které vedlo chaldejské astrology k jejich konstatování (omen), že se narodil král židovský.

    Dnes nám dovolují naše speciální tabulky a výpočetní technika rekonstruovat tehdejší nebeské děje a porovnat je zvláště se zprávou, uvedenou v Matoušově evangeliu. Co tedy vedlo k vyslání mise chaldejských kněží-astrologů (mágové z východu) do Jeruzaléma, vzdáleného 850 km vzdušnou čarou od jejich chrámu kdesi v Babylónii?

    Porovnáme záznam evangelia s výpočtem:
1. ...viděli jsme jeho hvězdu na východě...
Dne 17. III. roku 7 př.Kr. vyšel heliakicky na východě, těsně před východem Slunce, Jupiter, královská hvězda starých Babyloňanů, v délce 336°, tedy ve znamení Ryb.
Omen: Právě se narodil král v zemi Amurrů (Ryby).
Země Amurrů tehdy označovala v Babylónu území Sýrie, Fénicie a Palestiny. Omen je tudíž neurčité.

    Za několik dnů (5. IV) se však v heliakickém východu objevuje ve znamení Ryb též Saturn, planeta Židů; Jupiter se mu svým pohybem mezi hvězdami přibližuje a 28. V. se s ním spojuje v konjunkci.
Omen: Novonarozený král je králem Židovským.
V této době bylo v území Amurrů jediné "suverénní" království z milosti Říma, v němž vládl král, ustanovený Římany. Herodes zvaný Veliký. Král vynikající brutalitou po římském vzoru, nenáviděný národem Židů jako cizinec - Idumejec. Jeho hvězdou byl Mars, který při východu královské hvězdy Jupitera stál nad západem, byl několik dnů po opozici se Sluncem a ve svém jasu slábl.

    Omen: Ano, narodil se nový král (národní) Židovský, hvězda Herodova slábne a zapadá, blíží se tedy konec jeho vlády. S těmito závěry byla tedy vypravena mise kněží-astrologů z daleké Babylónie do judského království, aby se poklonili budoucímu králi. Ani se nedivím, že se Herodes po vyslechnutí jejich sdělení rozrušil - vždyť on ve svých letech nemohl již být otcem, mimoto by byl rád předal trůn někomu ze své rodiny. Svolal experty a ti mu řekli, že Kristus - Mesiáš Židovského národa se má narodit v Betlémě judskem. Proto si tajně povolává členy babylónské mise, sděluje jim výsledek expertizy o místě a žádá je o sdělení výsledku pátrání.

    2. ...hvězda, kterou předtím spatřili na východě, šla před nimi, až došla a zastavila se nad místem, kde bylo dítě." Jupiter byl od 18. VII v retrográdním pohybu, takže se mezi hvězdami pohyboval od východu k západu, tedy směrem cesty babylónských vyslanců. A okolo 13. XI. se zastavil ve svém pohybu a nastoupil opět normální pouť mezi hvězdami od západu k východu. Když se "zastavil", byl okolo půlnoci na jihu, až jihovýchodě, tedy při cestě z Jeruzaléma do Betléma zhruba nad tímto městem.

    3. ...když opět uviděli hvězdu, zaradovali se radostí velmi velikou."
Jistěže se zaradovali, protože v době jejich cesty se okolo 3. X. opakovala (druhá) konjunkce Jupitera se Saturnem v délce 347,2°, tedy stále ve znamení Ryb. To lze považovat za slavnostní potvrzení, že se skutečně narodil král-Mesiáš židovského národa, jak pravilo omen.

    Konfrontací záznamů evangelia s průběhem jevů na obloze dospívám k závěru, že vyprávění evangelia se zakládá, alespoň z hlediska astronomických údajů, na skutečnosti a že k jeho zpracování musilo být použito odborného astronomického pramene. Z toho, jak je příběh líčen, můžeme si domyslet i eventuální politické důsledky. Vzrušení v Jeruzalémě, .zvláště mezi tehdejšími židovskými "fundamentalisty" - farizeji a samozřejmě i na královském dvoře - šeptaná propaganda o konci vlády krále - cizince a příchodu krále- Mesiáše, to jistě vyvolalo velmi vzrušený politický pohyb. Proto je velmi zajímavé, že Josephus Flavius se ve svých Židovských starožitnostech, v kapitole o posledních letech krále Heroda zmiňuje o popravách farizejů a dokonce dvorního eunucha Bagoase a pážete Cara pro šíření propagandy o konci vlády Herodova domu. To zřejmě sto let po těchto událostech způsobilo vznik vyprávění o vraždění neviňátek - tedy vlastně nevinných lidí z židovského národa Herodem někdy koncem jeho vlády.

    V roce 1935 byla překvapivě potvrzena realita trojnásobné konjunkce Jupitera se Saturnem (třetí konjunkce nastala 4. XII. roku 7 př.Kr.,kdy obě planety byly již v direktním pohybu) nálezem klínopisné tabulky pocházející z roku 7 př.Kr. z archivu babylónského chrámu v Sipparu, který leží severně od Babylónu. Byla snad mise, která navštívila Judeu, sestavena z knězi tohoto chrámu? To se nikdy nedovíme. Jedno je však jisté: záznam v Matoušově evangeliu má všechny známky popisu skutečných událostí, alespoň ve svých astronomických údajích. Hvězda z roku 7 př.Kr. byla v Babylónii skutečně pozorována, pověsti o přicházejícím králi-Mesiáši se odrazily koncem Herodovy vlády řadou poprav nevinných lidí.

    Důsledky? Židovský národ se příchodu Mesiáše, který měl zřídit světovládu vyvoleného národa, nedočkal. Křesťané, v době asi 100 let po těchto událostech, vztáhli předpověď hvězdy nad Betlémem na Krista - zakladatele svého náboženství. Více již asi nelze z dochovaných záznamů zjistit a odvodit.

Heliakický východ Jupitera


Literatura:
R. Hennig: Dos Geburts - und Todesjahr Chrnu, Berlin 1936
Dr. A. Dittrich: Hvězda betlémská, Říše hvězd, XXII,6, 1941
Schoch: "Oxford" Tafeln



Převzato z Konstelace ročník II, číslo 1







Astrology Pacific   |     |  
Stránka byla upravena programem Made with AceHTML 5 Pro. AceHTML 5.06.1 Pro.
WebPage created per programme  AceHTML 5.06.1 Pro.