Astrologická praxe

Slovem „souřadnice“ je míněna dvojice sférických souřadnic (ÚHLŮ), které JEDNOZNAČNĚ určují polohu bodu nebo hvězdy (či planety, měsíce apod.) na nebeské sféře (ve tvaru koule). Jede vždy o obdobu známých zeměpisných souřadnic DÉLKY a ŠÍŘKY. Liší se jen zavedením a určením základní roviny (například rovníku), základního směru (například místního poledníku) a pojmenováním.

Protneme-li kouli rovinou procházející STŘEDEM, dostaneme na povrchu koule takzvanou HLAVNÍ KRUŽNICI. Nyní si zvolíme jednu z rovin, která bude procházet hlavní kružnicí. Tím určíme základní rovinu pro měření polohy bodu nebo hvězdy. Tato rovina někde protne hlavní kružnici. V tomto bodě bude počátek obou souřadnic. Souřadnicemi hledáme polohu bodu nebo hvězdy na nebeské sféře.

* První souřadnici obvykle označujeme jako DÉLKU.
Určíme ji jako odchylku dvou rovin kolmých k základní rovině a procházejících středem koule, přičemž jedna z kolmých rovin prochází počátkem souřadnic a druhá prochází hledaným bodem nebo hvězdou.

* Druhou souřadnici obvykle označujeme jako ŠÍŘKU.
Určíme ji jako odchylku od přímky, procházející středem koule a daným bodem od základní roviny.

Pokud neurčujeme polohu bodu na kouli (například na nebeské sféře), ale v prostoru, zavádíme ještě vzdálenost od počátku ( průvodič, rádius, V tomto případě však počátkem souřadnic rozumíme STŘED KOULE.

souřadnicová soustava	základní rovina je určena	základní rovina prochází	pomocná rovina při měření	názvy souřadnic	smysl počítání, odkud až kam
ZEMĚPISNÁ ( geografická )	zemskou osou	zemským rovníkem	základní poledník	zeměpisná délka	Poledníky: 0°- 360°
					Rovnoběžky : a) 0° až +90° b) 0° až -90°
				zeměpisná šířka
OBZORNÍKOVÁ (horizontální)	směrem tíže	obzorem, horizontem	místní poledník	azimut	Délka od jihu: 0 - 360°
					Šířka od horizontu : a) k zenitu : 0° až +90° b) k nadiru : 0° až -90°
				výška

ROVNÍKOVÁ I.druhu ( ekvatoreální )	zemskou osou	světovým rovníkem	místní poledník	hodinový úhel	Od meridiánu: 0-24 hod
					Od rovníku : a) k sever.pólu: 0°až +90° b) k již. pólu: 0°až -90
				deklinace
ROVNÍKOVÁ II.druhu ( ekvatoreální )	zemskou osou	světovým rovníkem	nikoliv kružnice, ale Jarní bod	rektascenze	Od jar.bodu : 0-24 hod
					Od rovníku : a) k s.pólu: 0° až +90° b) k j.pólu: 0° až -90°
				deklinace
EKLIPTIKÁLNÍ	rovinou dráhy Země	ekliptikou	oblouk mezi póly ekliptiky a onou hvězdou	ekliptikální délka	Od jar.bodu : 0-360°
					Od ekliptiky k jejímu : a) sever.pólu: 0° až +90° b) již. pólu: 0° až -90°
				ekliptikální šířka

GALAKTICKÁ	rovinou galaxie	galaktickým rovníkem	rovina jdoucí oběma g.póly a středem galaxie	galaktická délka	Od středu galaxie : plus
					Od galaktick. rovníku : a) ke GSP : 0° až +90° b) ke GJP : 0° až -90°
				galaktická šířka

Tyto souřadnice mají svůj počátek ve středu Země a udávají polohu libovolného místa na povrchu Země. (obr.23-a) , (obr.23-b)

Hlavní kružnice : zemský rovník
Pomocná kružnice : základní, nultý poledník
Zeměpisná síť : poledníky a rovnoběžky
Zeměpisné souřadnice : (obr.24)

a) ZEMĚPISNÁ DÉLKA ( λ ) : ( řecké písmeno „lambda“ )
b) ZEMĚPISNÁ ŠÍŘKA ( φ ) : ( řecké písmeno „fí“ )
Jednotky obou souřadnic : obloukové stupně, minuty a vteřiny ( ° , ´ , ´´ )

Poledníky a rovnoběžky vytvářejí na zeměkouli síť, umožňující určit polohu libovolného bodu pomocí zeměpisných souřadnic. Hlavní rovnoběžkou je rovník. Ten dělí Zemi na severní a jižní polokouli. Hlavní poledník je definován jako poledník procházející v Londýně observatoří Greenwich ( dnes již bývalou). Hledáme-li na povrchu Země nějaký bod, potom tímto bodem vedeme takzvaný místní poledník ( anglicky „meridián“ ) (obr.1-a), (obr.1-b), (obr.10)

Na poledníku, kde stojí pozorovatel, tak nad jeho hlavou nejvyššímu místu sféry říkáme nadhlavník – ZENIT.
Na poledníku, kde stojí pozorovatel, tak pod jeho nohama nejnižšímu místu sféry říkáme podnožník – NADIR.

Zeměpisná délka je ÚHEL, který svírá rovina poledníku vedená hledaným místem, tedy místním poledníkem, s rovinou základního (nultého) poledníku. Od nultého poledníku se začíná počítat vzdálenost v obloukových stupních, měřeno na kružnici rovníku, až k hledanému místu. Na rovníku je vzdálenost dvou poledníku největší, na obou pólech je vzdálenost nulová. Polední je k rovině rovníku kolmý.
a) od nultého poledníku směrem na východ je zeměpisná délka KLADNÁ : ( plus 0° - 180° )
b) od nultého poledníku směrem na západ je zeměpisná délka ZÁPORNÁ : ( mínus 0° - 180° )

Zeměpisná šířka je ÚHEL (vektor), který naměříme po místním poledníku (meridiánu) od roviny rovníku k bodu hledaného místa.
a) od rovníku směrem na sever je zeměpisná šířka KLADNÁ : ( plus 0° - 90° )
b) od rovníku směrem na jih je zeměpisná šířka ZÁPORNÁ : ( mínus 0° - 90° )

Tato souřadná soustava se používá pro určování polohy na zemském povrchu nebo na moři.

Hlavní kružnice : Horizontála ( obzor, obzorník )
Pomocná kružnice : výšková kružnice
Zeměpisné souřadnice : (obr.25)

a) VÝŠKA hvězdy nad obzorem (h) :
b) AZIMUT astronomický (A) :
Jednotky obou souřadnic : obloukové stupně, minuty a vteřiny ( ° , ´ , ´´ )

Jelikož je nebeská sféra PLOCHA VNITŘKU KOULE, která ve skutečnosti neexistuje a nemá tedy ani konkrétní poloměr, nelze na ní určovat vzdálenosti v délkových jednotkách. Proto si pomáháme úhly. Poloha těles na nebeské sféře se liší především úhlem výšky nad obzorem. Tento úhel nazýváme VÝŠKA a značíme ho malým písmenem h.
Těleso na úrovni horizontu má výšku 0°. Těleso v zenitu má výsku +90° a v nadiru -90°.
K přesnému určení polohy tělesa však potřebujeme ještě jednu souřadnici – ASTRONOMICKÝ AZIMUT. Tento orientovaný úhel se měří od jižního bodu na horizontu ve směru hodinových ručiček. Úhel není totožný se zeměpisným (geografickým) azimutem. Výška hvězd se během noci mění a tím se mění i obě souřadnice nerovnoměrně.
Obě souřadnice jsou tedy proměnlivé s časem a místem pozorovatele.

VÝŠKA hvězdy nad obzorem ( h ) :
Je to ÚHEL ( h ) měřený od roviny obzoru po výškové kružnici směrem k zenitu (nebo k nadiru) až k hledanému bodu.
a) od roviny obzoru k zenitu je výška (h) KLADNÁ : ( plus 0° - 90° )
b) od roviny obzoru k nadiru je výška (h) ZÁPORNÁ : ( mínus 0° - 90° )

AZIMUT astronomický ( A ) :
Je to ÚHEL (A ) mezi rovinou místního poledníku (meridiánu) a rovinou výškové kružnice. Měří se : od jižního bodu horizontu ve směru zdánlivého otáčení oblohy – tedy ve směru jih-sever-východ-západ-jih ( 0° - 360° )

Hlavní kružnice : rovník, potažmo nebeský rovník
Pomocná kružnice : místní poledník
Zeměpisné souřadnice : (obr.26)

a) DEKLINACE ( δ ) : ( řecké písmeno „delta“ ) ; Jednotky : obloukové stupně, minuty a vteřiny ( ° , ´ , ´´ )
b) HODINOVÝ ÚHEL ( t ) :
Jednotky pro měření : lze použít oboje, obloukové i časové, ale častěji se používají hodnoty časové ( 00:00:00 ).
Obě míry se dají vzájemně přepočítávat podle vztahu : 24hodin = 360° ; 1hodina = 15° ; atd. Viz tabulka výše.

Tyto souřadnice využívají průsečík roviny rovníku a místního poledníku (meridiánu) jako význačného bodu. Místní poledník prochází zenitem a nadirem – tedy místy, které se na obloze pohybují tak, jak se pohybuje planeta Země (tedy i pozorovatel). Proto jsou tyto souřadnice 1.druhu závislé na čase.

DEKLINACE ( δ ) :
Je to společná souřadnice pro oba rovníkové systémy, obdoba (analogie) pro měření nebeských těles pomocí zeměpisné šířky. Deklinace je tedy ÚHLOVÁ vzdálenost světového rovníku od paralelní kružnice (paralely, rovnoběžky), na níž těleso či hvězda leží. Měření se provádí na deklinační kružnici (paralela, čili rovnoběžná kružnice se světovým rovníkem), jenž prochází hvězdou. Na rovníku měření začíná NULOU.
a) kladné hodnoty přibývají směrem nahoru, na severním světovém pólu je deklinace +90°.
b) záporné hodnoty přibývají směrem dolů, na jižním světovém pólu je deklinace -90°.

HODINOVÝ ÚHEL ( t ) :
Hodinový úhel měříme od roviny místního poledníku (meridiánu) v rovině světového rovníku. Smysl měření je ve směru zdánlivého otáčení nebeské sféry, tedy směr východ-jih-západ-sever-východ. Tam, kde místní poledník (meridián) protíná rovník, tam je počátek NULA a směrem k západu hodnoty přibývají.
V podstatě je hodinový úhel to samé jako azimut vyjádřený v časové míře, v hodinách.
V časovém sledu pohybu hvězdy dochází k její horní a dolní kulminaci (obr.19-a)

a) horní kulminace: Hvězda je v nejvyšším bodě své oběžné dráhy nad místem pozorovatele, na jihu. Její časová vzdálenost od místního poledníku (meridiánu) je nulová. ( t = 0h )
b) dolní kulminace : Hvězda je v nejnižším bodě své oběžné dráhy nad místem pozorovatele, na severu. Její časová vzdálenost ve směru jejího pohybu od místního poledníku (meridiánu) je maximální. ( t = 12h )

Hlavní kružnice : rovník, potažmo nebeský rovník
Pomocná kružnice : Jarní bod, průsečík světového rovníku a ekliptiky.
Zeměpisné souřadnice : (obr.26)

a) DEKLINACE ( δ ) : ( řecké písmeno „delta“ ) ; Jednotky : obloukové stupně, minuty a vteřiny ( ° , ´ , ´´ )
b) REKTASCENZE ( RA,AR, α ) :
Jednotky souřadnice : dá se měřit oběma způsoby, převažuje ale časová míra : ( 00:00:00 )

Tyto souřadnice využívají průsečík roviny rovníku a ekliptiky jako význačného bodu. Tento průsečík se nazývá JARNÍ BOD. Obě souřadnice jsou položeny na kružnici světového rovníku. Můžeme je přirovnat ke geografickým souřadnicím na zemském povrchu. Obě souřadnice se během noci TÉMĚŘ nemění ( mění se velmi nepatrně).
Proto nejsou souřadnice 2.druhu závislé na čase.

DEKLINACE ( δ ) :
Je to společná souřadnice pro oba rovníkové systémy, obdoba (analogie) pro měření nebeských těles pomocí zeměpisné šířky. Deklinace je tedy ÚHLOVÁ vzdálenost světového rovníku od paralelní kružnice (paralely, rovnoběžky), na níž těleso či hvězda leží. Měření se provádí na deklinační kružnici (paralela, čili rovnoběžná kružnice se světovým rovníkem), jenž prochází hvězdou. Na rovníku měření začíná NULOU.
a) kladné hodnoty přibývají směrem nahoru, na severním světovém pólu je deklinace +90°.
b) záporné hodnoty přibývají směrem dolů, na jižním světovém pólu je deklinace -90°.

REKTANCENZE ( používané značky: RA,AR, α ) :
Rektascenze je ÚHEL. Měří se od jarního bodu (JB) v rovině světového rovníku PROTI zdánlivému otáčení nebeské sféry, tedy směrem západ-jih-východ-sever-západ. NULOU se začíná v jarním bodě a hodnoty přibývají směrem k východu. Tím pádem je jarní bod roven NULE a podzimní bod je roven 180°.

Definice : Rektascenze je ÚHEL, o který se pootočí hvězdná obloha za 1 hodinu.

Otočení oblohy o 360° se nazývá HVĚZDNÝ DEN. Ten je ale kratší než běžný občanský den o 24 hodinách.

Jiná definice : Rektascenze je ÚHEL mezi rovinou koluru (kružnice procházející jarním a podzimním bodem a zároveň oběma světovými póly) a rovinou deklinační kružnice hvězdy.
Jednotky souřadnice :
Měřit se dá oběma způsoby, obloukovou i časovou mírou podle přepočtu : 24hodin = 360°. Tabulka přepočtu je výše.
Ve velké většině se ale používá časová míra : hodiny, minuty a sekundy ( 00:00:00 ),
například α = 15:32:48 ; RA = 15:32:48 ; AR = 15:32:48

Poznámka : Výška světového rovníku nad obzorem je přímo úměrná zeměpisné šířce místa pozorovatele.

Obdobou zeměpisných poledníků na povrchu Země jsou v nebeské sféře takzvané deklinační kružnice. Taková kružnice prochází oběma světovými póly, danou hvězdou a jsou kolmé ke světového rovníku. Místní poledník prochází také oběma světovými póly, dále pak zenitem a nadirem. V tomto způsobu nákresu je severní pól totožný se zenitem a jižní pól je totožný s nadirem.

Hlavní kružnice : ekliptika - zdánlivá dráha Slunce okolo místa pozorovatele, okolo Země.
Pomocná kružnice : oblouk mezi póly ekliptiky a onou planetou (hvězdou).
Zeměpisné souřadnice : (obr.28)

a) EKLIPTIKÁLNÍ astronomická DÉLKA ( α ) : ( řecké písmeno „alfa“ )
b) EKLIPTIKÁLNÍ astronomická ŠÍŘKA ( β ) : ( řecké písmeno „beta“ )
Jednotky obou souřadnic : obloukové stupně, minuty a vteřiny ( ° , ´ , ´´ )

Ekliptikální souřadnice jsou sférické souřadnice, které určují polohu planety (objektu, hvězdy) vzhledem k rovině ekliptiky. Základní rovinou pro měření je tedy rovina ekliptiky, rovina zdánlivého oběhu Slunce okolo Země.
Počátek mají obě souřadnice v JARNÍ BODĚ.

EKLIPTIKÁLNÍ DÉLKA ( α ) :
Je to vzdálenost hvězdy od JARNÍHO BODU. Tato vzdálenost se měří kladně po EKLIPTICE a to ve směru od jarního bodu ve směru hodinových ručiček - od východu kladně 0° - 360°.

EKLIPTIKÁLNÍ ŠÍŘKA ( β ) :
Je to vzdálenost hvězdy od ekliptiky. Tato vzdálenost se měří na oblouku, tedy na kružnici, která je vedena danou planetou (hvězdou, tělesem) a oběma ekliptikálními póly. Vzhledem k těmto ekliptikálním pólům se měří :
a) směrem na sever KLADNĚ : od 0°- 90°
b) směrem na jih ZÁPORNĚ : od 0°- 90°

Pro potřebu astrologie se příliš nevyužívá. Jsou to sférické souřadnice, jejichž základní roviny jsou rovina galaktického rovníku a rovina procházející oběma galaktickými póly a středem naší Galaxie. Obě souřadnice, galaktická délka a galaktická šířka, se používají při studiu pohybů hvězd a struktury galaxie.