![]() | ![]() |
||
|
Na foru webových stránek paní Dagmar Čapkové jsem vstoupil do probíhající diskuse na téma siderického a tropického zvěrokruhu
( http://panna.wz.cz/forum/index.php?action=vthread&forum=19&topic=107 )
příspěvkem, ve kterém jsem jednu paní odkázal na
http://astrolot.cz/a_v_obrazech/1astro_v_obrazech.html,
aby si kliknutím na téma „teorie věků„ pomohla osvětlit své momentální tápání. Další zprávou mi sdělila, že se jí situace více ozřejmila. Následně se „rozjela„ řada diskusí, do kterých se zapojil také pan Petr Trnka.
Protože je celá diskuse na výše uvedeném foru k dispozici, uvedu jen ve stručnosti, co je podstatou mé odpovědi panu Trnkovi. Kreslené obrázky se mu líbí, ale není spokojen s doplňujícím textem. Ten považuje za „duchovní„ spekulaci, a v některých případech dokonce za tvrzení vyloženě chybná. Dále se mu nelíbí, že jsem necitoval v doplňujících textech autora Milana Špůrka coby autora, který jako první přišel s hvězdou Regulus jako fiduxem, tedy zástupnou hvězdou pro určování věků. Dále cituji některé další jeho pasáže z vícero jeho odpovědí :
Celá další podstata diskuze se na foru točila spíše okolo nové knihy pana M.Špůrka (Tajemné rytmy dějin), ale pan Trnka se pořád neměl k tomu, aby svá tvrzení nějak zdůvodnil. Nechal jsem si věci trochu více projít hlavou a dospěl jsem k názoru, že solidní kritik svá tvrzení doložit MUSÍ – a to co nejdříve. Ostatně se to vždycky předpokládá. O několik dní později jsem tedy vyzval pana Trnku, aby pomohl uvést věci na pravou míru. Žádal jsem po něm dvě věci :
* aby se vyjádřil ke svému výroku, že pan Kaleta údaje od Špůrka opsal,
* aby doložil, v čem jsou doplňující texty chybné, mylné, zavádějící laika v omyl
Zde už je vhodné ocitovat celou jeho odpověď :
Po této odpovědi jsem si uvědomil, že po 15.12. nebudu mít nejspíš internet k dispozici, a tak jsem pana Trnku opětovně žádal, aby se ke svým výrokům vyjádřil a to hned. Zároveň jsem vyzval jednoho autora textů, pana J.Kaletu, aby to samé udělal také. Počítal jsem s tím, že jim bude 4-5 dnů na odpověď stačit.
Pro upřesnění - ve svém příspěvku nazvaném „teorie věků„ jsem ke svým obrázkům použil doplňující texty autorů Jána Kalety a Květoslava Minaříka. Výše jsem řekl, že dám prostor všem stranám, aby se vyjádřili na obhajobu svých textů, nebo je vyvrátili. Zde jsou postupně uvedeny odpovědi.
a) Ján Kaleta :
12.12.2006 12:15
Z jeho odpovědi vyjímám asi tolik, že nemíní vstupovat do této diskuze. Odkazuje se na svou knihu „Úvod do Astrologie Vodnářského věku„ strana 35–45, kde vyložil životaschopnou hypotézu, podle níž je možno uvažovat se dvěma způsoby počítání věků (ezoterní a exoterní), přičemž se odvolává na zjištění pana Špůrka a doplňuje ho o svůj pohled. Dále říká, že není jeho účelem vyvracet názory pana Špůrka nebo Trnky, pouze podává čtenářům svůj pohled na věc. Na základě dalších vlastních výzkumů se pak v současné době přiklání k tomu, že platonský rok by měl mít spíše 26004 let, tím pádem měsíc 2167 a platonský den 72,23 roku. Bližší údaje a důkazy uvede ve své nové knize, která je téměř připravena.
c) Květoslav Minařík (1908 – 1974) Tři věty pro ty z Vás, kteří nevědí či neznají :
Květoslav Minařík byl český mystik a jogín, který již v mládí do nejhlubších podrobností poznal a sám na sobě uskutečnil nejvyšší duchovní a mystické ideály Východu a přitom neztratil kontakt s běžným občanským životem, jak ho známe a žijeme nyní. Své zkušenosti formuloval jako originální, z žádných knih nevyčtenou ani opsanou nauku, jež vychází z psychologie způsobu myšlení současného Evropana. Při osvětlování této nauky je čtenář veden běžným životem a jeho bytost je zdokonalována jako celek :
nezabývá se jen fyzickou, mravní nebo mentální složkou bytosti, ale harmonicky je rozvíjí všechny najednou.
Pane Trnko,
abych nezatěžoval forum, kde naše diskuse probíhala, umístil jsem svůj příspěvek sem. Chci reagovat na to, že jste zpochybnil zdroje čerpání mých převzatých textů, ale svou argumentaci jste nepodložil ani tehdy, když jsem Vás k tomu v příslušném čase vyzval. Jak jste s tímto časem a prostorem naložil, je Vaše věc. Z tohoto faktu nyní vycházím a na tomto základě vznikla i moje odpověď. Protože jste své názory prezentoval veřejně a ne soukromě, veřejně se vyjadřuji také já. Na úvod respektuji Vaši připomínku, že jste se prý vyjádřil o mém příspěvku jako o „snůšce blábolů„ a „kravin„. V té chvíli jsem si na slovíčkaření tolik nehrál, protože podstata věci je pro mě stejná. Na Vaši výtku je tedy na místě moje omluva. Dále bude mé stanovisko samozřejmě směřovat zase k Vám.
V encyklopedii astrologů se můžeme u Vašeho jména mimo jiné dočíst :
Otázka č.17 : Myslíte si, že žijeme ve věku Vodnáře? Dáváte přednost tropickému/siderickému zodiaku, nebo nějakému jinému systému?
Pane Trnko,
pro Vás je zřejmě autor K.Minařík „duchovní„ spekulant, jak jsem to nějak pochopil z Vašich příspěvků. Pro mě je to ale vědec. Proč? Protože zkoumal svojí vlastní bytost systematicky a dlouhodobě, jako to vědci dělávají při svých výzkumech. Nikde nic „nevoprásknul„, jak se to dnes běžně dělává, ale svým vědomím vše pečlivě prozkoumal a následně zapsal. Obecně mohu říci, že dávám přednost vždy originálnímu pojetí a zkoumání vesmíru a nikoliv „kecům„ nijak nepodložených tvrzení.
Pokud tedy člověk tohoto typu napíše, že věk Vodnáře přijde, nemám důvod čtenáře mystifikovat a uvádět je v omyl. Ostatně je na čtenářích, jestli texty přijmou nebo ne – a Vy o tom nebudete rozhodovat a nařizovat jim, co mají dělat. Spíše je to Váš omyl, pane Trnko, neboť si nejsem příliš jist, kolik jste toho svým vědomím zatím prozkoumal. Podle mě jak K.Minařík, tak J.Kaleta splňují předpoklady originality zkoumání, a proto jsem uznal za vhodné je čtenářům předložit jako důkazní materiál pro teorii věku Vodnáře. A na tom trvám i nadále. Jediné, co zřejmě nesedí je skutečnost, že souhvězdí žádné významy znamení nepřebírají. Nicméně v obrázku je vnitřní zvěrokruh, označený bílou barvou spíše proto, aby bylo jasné, od čeho se odvozuje NÁZEV těchto věků – nikoliv VÝZNAM těchto věků.
Věk Býka či Vodnáře, který je podstatou sporu, zcela určitě souvisí nejen s fenoménem zvaným ČAS, ale s celým vesmírem. Dnes již existuje mnoho dokladů a důkazů o tom, že náš pohled na čas, i stvořený svět, je omezený, a že z hlediska kosmu čas neprobíhá lineárně. Další otázkou zůstává, jestli ten čas z jiného úhlu pohledu vůbec existuje. Pokud je mi v současné době známo, je vědecky přinejmenším dokladováno několika autory ( Albert Einstein, Stanislav Grof, David Bohm, bratři McKennové, atd. ), že vesmír existuje jako konečný, uzavřený a holografický celek, zásadně vnitřně spjatý, závislý a nerozdělitelný. A že pokud budete chtít rozkrýt fenomén času – a tím i pověru o Věku Vodnáře - je třeba vzít si na pomoc nejen obecnou teorii relativity, ale především kvantovou fyziku a opřít se o vlastní zkoumání.
„… rozvinutá realita se může v průběhu času měnit, vznikat a zanikat, ale kvantové in-formy nesoucí informaci o vysoce uspořádaných formách živé i neživé hmoty, in-formy duševních funkcí, struktur a archetypů mohou přežít i kolaps vesmíru do černé díry a existovat prakticky věčně, protože i ony mohou procházet různými etapami vývoje v závislosti na stavu a vývoji vesmíru jako celku. …„
Ale vesmír se dá zkoumat také jinak než „vědecky„. Ty uvozovky proto, že i pravá „duchovní„ zkoumání jsou přísně vědecká, ale to Vy zřejmě nevíte. Neznáte, že „vědecké„ a „duchovní„ výsledky musejí být stejné, a že „duchovní„ nástroj pro toto zkoumání je jmenuje vědomí. Pokud uzpůsobíte svou bytost tak, aby byly splněny jisté přísné podmínky, můžete zkoumat vesmír stejně dobře jako vědci. A co více, můžete zkoumat prostor i za stvořeným světem.
Zkoumání času přineslo, mimo jiné, i ty výsledky, ze kterých se pro mě nejzajímavěji jeví jeho fraktální struktura a možnost existence více časových úrovní vedle sebe nebo skrze sebe se prolínajících. Takže pokud se snažíte bez patřičných důkazů tvrdit, že věk Vodnáře je pověra nebo blbost, je docela možné, že ve světle této neznalosti děláte vola (jak sám říkáte) sám ze sebe. Takže Vaše tvrzení o tom, že autor K.Minařík nebo J.Kaleta jsou autoři pochybných a zavádějících textů je skutečně nesmyslné a svědčí pouze o Vašem jednostranném pohledu na problém, nebo o tom, že se nedokážete vcítit do situace z „druhé strany mince„. Nevím, ale zatím to nejspíš vypadá, že přebíráte názory a postoje někoho jiného, ale vydáváte je za své bez patřičného prozkoumání.
Z Vašich reakcí v různých diskusních forech usuzuji, že se někde ve Vaší bytosti se stala chyba. Něco je v ní potlačeno. V encyklopedii astrologů sice uvádíte, že se zabýváte psychologicky orientovaným směrem astrologie, rozvojem osobnosti, ale poněkud jste pozapomněl psychologicky rozebrat také svojí osobnost. A to je vždycky to nejtěžší na samotném životě – a ne jenom v astrologii. K současnému dni zřejmě ještě nejste schopen plně kontrolovat své kroky na poli veřejné výměny názorů, protože z Vašich výroků je cítit nabubřelost, výsměch POKOŘE, touha vyniknout za každou cenu na úkor druhých a zesměšňovat je, ukvapenost a zbrklost. Následkem toho projevujete negativní emoce navenek a tlačíte násilím na svobodné rozhodování jiných lidí. Jsou to tedy emoce, co ve Vašem ne-vědomí oživují staré archetypální obsahy a zastiňují Váš objektivní světonázor „tmou„. Důkazy podávám níže.
Na foru paní Čapkové píšete, že ze sebe nechcete dělat ( opět cituji pouze Vaše slova) vola. Ale být pokorný a tolerantní ke druhým neznamená ponižovat se, ale uvědomit si vlastní nedokonalost ve vztahu k vesmíru. Pasoval jste se do jakési role odborníka, obhájce, znalce či „spasitele„, který zabrání tomu, aby laická veřejnost byla uváděna v omyl, a že na můj příspěvek budete reagovat tehdy, až se Vám laskavě bude chtít.
Tak takhle tedy ne, pane Trnko. My čtenáři nejsme Vaše hračky na hraní a pokud jste tu hru začal, bylo Vaší povinností doložit to, co jste zpochybnil. A to jste neudělal, i když to podle Vašich slov máte někdy do budoucna v plánu. Ale já Vám o nějakou budoucnost nestojím.
Některé důkazy Vaší zbrklosti a netolerance :
Doporučoval bych Vám, pane Trnko, abyste se při svém vystupováním na veřejných stránkách více zamyslel nad tím, jak s lidmi jednáte. Není to totiž jen obrázek Vaší osoby, ale také obrázek člena výboru astrologické společnosti v naší zemi, kterou nějakým způsobem reprezentujete. Nedivte se tedy, že ostatní reagují adekvátním způsobem.
Obrázek o sporu na téma věku Vodnáře nechť si každý udělá sám. Níže dokladuji ještě další věci na toto téma a věku Vodnáře. Nyní ale říkám, že pan Trnka své výše uvedené výroky a tvrzení o NEEXISTENCI věku Vodnáře nedokladoval, přestože se jim vysmíval. Také nedokladoval, co je v mých převzatých textech zavádějící. Tím porušil zásady slušného chování na veřejnosti. Necítím se tedy zavázán reagovat na žádný další podnět pro diskusi, ani nemám potřebu pana Trnku nazývat lhářem. Prostě jenom ještě nedospěl vývojem svého vědomí do stadia, kdy rozum je bystrý a vyjadřuje se bez emocí a s klidem. To je všechno. Možná je dobrý astronom, dobrý spisovatel – nevím, neznám ho, možná jenom zapomněl rozvíjet své dobré vlastnosti, protože „na foru ztratil příliš drahocenného času neplodnou diskusí s „nějakou Ivou„. Proto tvrzení, že je odborník a znalec, který dokáže rozeznat mystifikaci laiků, třeba na téma věku Vodnáře, beru s nadhledem.
Ve finále se pak přikláním k názoru, že nelze vyvrátit dvojí pohled na problém – tedy pohled EXOTERICKÝ (věk Býka) a ESOTERICKÝ (věk Vodnáře), stejně jako běžně učleněný člověk nemůže dokázat, že z našeho pohledu za stvořeným fyzickým světem nic neexistuje.
Osobně bych dal přednost jinému názvu i jinému „průběhu scénáře„, než je některými autory v roce 2012 očekáván. Všechny mega-cykly, cykly a různé pod-cykly jednou za čas dosáhnou opět své počáteční hodnoty a to všechny najednou. Bratři McKennové označili tento bod za bod NULA, dokonce pomocí počítačové techniky stanovili
i vrchol ( světový čas) této kosmické události. Je tedy nasnadě předpokládat, že není daleko doba, a my všichni se nebudeme stačit divit, jak je to doopravdy. Osobně se přikláním k názoru Johna Majora Jenkinse, že na malou chvilku budou „pootevřeny dveře ke světlu„, ale „vstoupit„ bude dovoleno jen bytostem na tento akt připraveným – a K.Minařík dodává : a to podle přísného a jediného zákona vesmíru, kterým je zákon akce a reakce, platný na všech úrovních projeveného světa.
Čistě osobně bych nevyloučil stažení vesmíru do sebe ( podle zákonů kvantové fyziky ) a po určité době jeho opětovného „rozbalení„ se všemi zachovanými základními informacemi potřebnými pro další vývoj lidstva-jako-celku, očištěného od „materiálních přeludů„. To by mohl být nový věk - ale jak říkám, je to jen jedna z možností.
Na již několikrát zmiňovaném diskusním foru paní Čapkové jsem upozornil jednoho čtenáře (čtenářku?), že John Major Jenkins ve své publikaci „Galaktická transformace 2012„ stanovil přímku od středu galaxie až za souhvězdí Plejád směrem do antistředu. Byl to opět pan Trnka, který se snažil dokladovat nesmyslnost mého příspěvku. Zde je menší doklad toho, že jsem publikaci četl a nemínil jsem čtenáře obelhávat.
Ve smyslu mayské, egyptské a védské tradice můžeme identifikovat tři sobě rovné kosmické rámce.
POLÁRNÍ hyperborejská polární symbolika |
SOLÁRNÍ kolem Slunce soustředěná symbolika ( olympijská, atlantská symbolika ) |
GALAKTICKÝ současná symbolika |
|
severní | Velká medvědice / Polárka | Rak / slunovrat v červnu | Plejády ( Atlantidy) |
jižní | Jižní nebeský pól | Kozoroh / slunovrat v prosinci | střed Galaxie |
Když se „sedm světel„ spirituálního růstu přesunulo do Plejád, vznikl na úrovni Galaxie nový rámec. Tato galaktická úroveň obsahuje strom neboli osu, která začíná v galaktickém středu (v čakře stvoření, múládháře), vede Zemí a pokračuje Plejádami (korunní čakrou stvoření, sahasráhou) směrem k antistředu Galaxie (v siderických Blížencích). Nejvyšším bodem v tomto novém rámci je Antistřed Galaxie, protože to je směr z naší Galaxie ven, k transgalaktickým oblastem. Nejnižším bodem naší éry je střed Galaxie.
Střed Galaxie (symboly a analogie) :
brána zimního slunovratu ; ŠIVA; třetí oko ; severní brána, brána bohů ; ISIS, MARIE - symboly lůna velké matky bohů ; 7.čakra člověka - šišinka mozková ; analogie jižního nebeského pólu ; Višnuův pupek, tvořivá síla ; Brahma, univerzální magnetismus, mentální schopnost vnitřního světa ; „sluneční dveře na konci světa„
Antistřed Galaxie (symboly a analogie) :
Plejády (souhvězdí chřestidla) - přibližný antistřed ; Sirius je na stejném poledníku, ale níže ; jižní brána ;
brána lidí ; 1.čakra člověka-kořenová ; analogie severního nebeského pólu
„Slunce za Sluncem„ je bod (střed Galaxie), ke kterému se vztahuje precesní pohyb našeho planetárního Slunce. Zdá se, že je to skutečná doba oběhu našeho Slunce a trvá přibližně 225 000 000 let. V naší planetární soustavě se Slunce otáčí kolem vybrané hvězdy (dvojníka, kterým je Slunce v době červnového slunovratu ) po dobu našich pozemských asi 24000 let (čas se od věku Lva zrychluje ). V roce 2012 bude Slunce nejdále od dvojníka = doba „největšího duchovního temna„, čili materialismu.
Nejbližší bod :
„Blízkost„ zde značí precesní seřezaní Slunce do jedné přímky se středem Galaxie z pohledu ze Země. Odtud, od věku LVA, počíná sestupná fáze, kdy Slunce v červnovém slunovratu bylo nejblíže „velkému středu„.
Nejvzdálenější bod :
Rok 2012, od věku Vodnáře počíná vzestupná fáze, kdy Slunce o podzimním slunovratu bude nejdále od „velkého středu„.
Nejvyšším bodem v tomto novém rámci je Antistřed Galaxie, protože to je směr z naší galaxie ven …
Nejnižším bodem naší éry je Střed Galaxie.
6° tropického Střelce : Střed Galaxie podle dnešních astrologů v neupraveném zodiaku.
28° tropického Střelce : Střed Galaxie podle dnešních astrologů v upraveném zodiaku o 22° precese.
KÉTU : 3° siderického Střelce - povýšený jižní lunární uzel
RÁHU : 3° siderických Blíženců – povýšený severní lunární uzel
Znamení RYB tropického zodiaku : ROVNODENNOSTNÍ VĚK precese podle neupraveného západního zodiaku
Plejády se nenacházejí přesně v antistředu Galaxie, ale referenčně vyznačují směr antistředu Galaxie ; ani Velká medvědice se nenachází přesně na Polárce. Jsou tak trochu vzdáleny od nejvyššího bodu systému, přesto však slouží jako mýtický a symbolický indikátor. Střed Galaxie je tedy analogický k jižnímu nebeskému pólu a má konkrétní spojitost s jižní polokoulí. Ve skutečnosti - z hlediska severní polokoule - se střed Galaxie stále klene na jižní obloze a jeho nejvyšší poloha při tranzitu přes poledník záleží na zeměpisné šířce pozorovatele. Jižněji bude jeho výška při tranzitu přes jižní poledník ( přímo na jihu, naproti severnímu pólu ) vyšší. Polárka ( neboli severní nebeský pól ) se nachází ve stejné výšce nad severním horizontem jako je zeměpisná šířka pozorovatele.
Například na 15° s.š. Izapy se Polárka nachází na 15° nad severním horizontem. Díky precesi závisí poměr mezi výškou Polárky a středem Galaxie ( viděno z jakéhokoliv místa ) na éře, v níž se pozorování provádí. Vyvstává otázka : Na jaké zeměpisné šířce pozorování dosáhne Polárka a střed Galaxie stejných výšek – jedna na severu a druhá na jihu a jsou tak v rovnováze? ( Pokračování na str. 210 ) Pro naši éru jsem stanovil 30° s.š. – místo, kde se nacházejí Velké pyramidy v Egyptě. Tam je Polárka 30° nad severním obzorem, kdežto střed Galaxie dosahuje každé noci výšky 30° nad jižním obzorem ve chvíli, kdy prochází jižním poledníkem. Zjistil jsem rovněž, že na 20° s.š. ( Chizén Itzá ) bude střed Galaxie 2x výše než Polárka a že na 15° s.š. ( Izapa ) je střed Galaxie 3x výše. Obloha se ale mění s precesí.
Éra | Zeměpisná šířka rovnosti |
10 800 př.n.l. | 53° |
6 000 př.n.l. | 45° |
2 000 př.n.l. | 38° |
2 000 n.l. | 30° |
Jak se Země komíhá kolem své osy, severní zemský pól se posouvá a kreslí velký kruh severními souhvězdími. Střed Galaxie, který je jižněji a blíže ekliptice, se přitom pohybuje výše a níže. Viděno z nějakého místa na severní polokouli, je výsledný efekt takový, že po dobu 12 800 let střed Galaxie stoupá, a poté 12 800 let klesá.
Před 12 800 lety byl střed Galaxie vysoko nad jižním obzorem, plných 53°, což byl nejvyšší bod, kterého mohl střed Galaxie dosáhnout. Byla to éra předchozího seřazení slunovratové osy do jedné přímky s Galaxií.
Postupem času, jak míjela tisíciletí, klesal střed Galaxie po jižním horizontu níže a níže, až nyní v naší éře dosáhl galaktický střed nejnižšího poledníkového tranzitu. Dokonce na zeměpisné šířce Anglie už není ani vidět, protože se nikdy zcela nevynoří nad jižní obzor (jižněji v Egyptě je vidět na 30° nad jižním obzorem). Střed Galaxie se tedy ponořil pod obzor a dnes se tam nachází již téměř 1000 let. Tento astronomický scénář by mohl vysvětlovat jednu z nejzáhadnějších zmínek minulosti, Platónovu legendu o potopení Atlantidy a jejím znovu-vynoření.
Shrnuto: Seřazení slunovratové osy do jedné přímky se středem Galaxie a naší Zemí v době 10 800 let př.n.l. signalizuje „pád„ galaktického vědomí do spirituální temnoty a to tak dlouho, než se opět dostane do vzestupné fáze někdy okolo roku 2012 n.l.
Věk Lva v Tibetu/Indii představuje epochu, v níž Slunce o prosincovém slunovratu je v jedné řadě s antistředem Galaxie, kde Mléčná dráha prochází souhvězdím Blíženců. Věk Vodnáře na amerických kontinentech tedy představuje epochu, v níž Slunce o prosincovém slunovratu bylo v jedné řadě se středem Galaxie. Dva extrémy v rámci pozemské geografie, oba korunovány nejvyššími horskými výškami na zeměkouli, jsou spojeny se dvěma krajnostmi precese – alfou a omegou času. Tento model zašifrovává jakousi „teorii sjednocení„ časoprostoru s tím, že lidská historie je proces zvláštního druhu, který řídí určité civilizační impulzy.
Při určování středu Galaxie v rámci jihoamerické topografie bychom si mohli přát trochu více přesnosti. Peruánská náhorní plošina zajisté představuje skvělý protějšek tmavé trhliny, a jestliže měla Atlantida skutečně galaktický ráz, možná jejímu popisu skutečně odpovídá Tiahuanaco se svým vodním příkopem a sedmistupňovým chrámem. Tiahuanaco se nachází na 16° jižní šířky a na jisté zeměpisné šířce v Jižní Americe může střed Galaxie procházet zenitem – přesným středem oblohy nad hlavou.
Jestliže se však podíváme po tom, co se děje v den konce podle mayského kalendáře, 21.prosince 2012, zjistíme, že Slunce o slunovratu prochází společně se středem Galaxie zenitem z tropického hlediska v Kozorohu na 23°26´ jižní šířky. V tomto okamžiku průchodu – Střed Galaxie a Slunce v zenitu – je kromě toho v nadiru SIRIUS. To znamená, že o dvanáct hodin později bude SIRIUS – protože se nachází na stejném poledníku jako antistřed Galaxie – procházet nadhlavníkem. A to je zcela šokující projev kosmické konvergence ( sbíhání, sbližování ). ….
str.278 - 284
Je zvláštní, že střed Galaxie je od Země vzdálen právě 26 000 světelných let. Počet let, který by trval světlu nebo energii nebo výtrysku super-vlny, po které by putovala rychlostí světla až na Zemi, se rovná počtu precesního cyklu. Ale proč by tomu tak mělo být? Tato shoda okolností se zdá být vektorem pro porozumění něčemu důležitému, co souvisí s galaktickou astronomií. …. Super-vlna a precesní cyklus skrývají souvislosti. Precesi způsobuje něco, co emanuje ze středu Galaxie. Seřazení – nebo super-vlna? …
Rád bych připomněl, že není mým úkolem identifikovat mechanismus, který by empiricky vysvětlil, proč seřazení Slunce o slunovratu do jedné přímky s Galaxie by mohlo mít transformační dopad na život na Zemi. Chci pouze dekódovat, proč tvoří seřazení Slunce o slunovratu do jedné přímky s Galaxií ústřední bod dávné mayské, egyptské a védské kosmologie. …
Terence McKenna ve svém komentáři k mé knize Mayská kosmogeneze 2012 vychází z teorému nonlokativy, který se odvozuje z experimentů, které ukázaly podivnou věc : velice od sebe vzdálené atomy, které mezi sebou mely kdysi vazbu, vzájemné zrcadlí své chování, a to okamžitě.Vzhledem k tomu, že se nacházíme v poli Galaxie, kauzálního přenosu vlivu ke vzniku vzájemné souvislosti není třeba a já nepočítám ani s principem nonlokativy. Aby se nám tato záležitost poněkud objasnila, vzpomeňme si na experiment klasické vědy, kdy železné piliny umístěné na skleněné desce, pod níž se pohybuje magnet, se vztyčily a reagovaly na pohyb magnetu, protože elektromagnetické siločáry piliny strhávaly. To má pouze demonstrovat, že jakýkoliv předmět ve větším elektromagnetickém poli se okamžitě přeorientuje podle proměnlivé úhlové pozice zdroje pole. Zdroj a cíl jsou již spojeny.
Nyní by mělo být zřejmé, že sama Země je generátorem pole a obsahuje obrovské železné jádro. Mohla by země skutečně nějak reagovat na svou nestále se měnící orientaci vzhledem k většímu měřítku galaktické roviny a jejího pole? ( asi ano ). Mléčná dráha a ekliptika se protínají v úhlu 61°. Ekliptický zodiak prochází Mléčnou dráhou velice blízko místa, kde se nachází střed Galaxie. Zodiak je rovina oběhu Země kolem Slunce – je to rovina naší sluneční soustavy. Nejsou známy zákony, které by vysvětlovaly, proč by měla být rovina oběžné dráhy Země vázána na šířku a délku Galaxie, pokud to ovšem nezpůsobuje nějaký princip magnetického vleku. Ze statistického hlediska je velice nepravděpodobné, že by to byla náhoda ; zdá se však pravděpodobné, že střed Galaxie je ve skutečnosti obrovským generátorem pole, a to až do té míry, že rotační rovina naší sluneční soustavy se jím nechá přirozené vléci.
Vyjdeme-li z těchto prostých postřehů, můžeme říci, že zemské pole se vztahuje a reaguje na pole Galaxie, v níž existuje. Za druhé, můžeme rovněž zdůraznit, že úhlová orientace země na toto pole se mění s precesí. Ještě dalším faktorem je vztah rotující roviny Země ( nebeský rovník ) a roviny oběžné dráhy naší sluneční soustavy ( jak naznačují siderální postavení bodů rovnodenností a slunovratů ). Nakonec tu máme neustále se měnící vztahy mezi rovinou Země, Slunce ( nebo sluneční soustavy ) a Galaxie. PRECESE představuje časový faktor v pozadí těchto stále se pohybujících rovin a my si opět můžeme položit otázku, proč právě 26 000 let? ….
Dále Jenkins popisuje teorii protonové precese podle autora profesora Olivera Reidera, který převedl do praxe Einsteinovy abstraktní myšlenky a formuloval kosmický humanismus. Jeho hlavní myšlenka byla v tom, že proměnlivá dynamika pole souvisí s teorií biologické evoluce ( fyzický aspekt evoluce ). Možný model O.Reidera tedy zní :
… Precese mění naší úhlovou orientaci na větší magnetické pole Galaxie, jehož jsme součástí. Během pravidelně nastávajících epoch v rámci precesního cyklu, které vyznačují seřazení do jedné přímky slunovratu s Galaxií ( a pravděpodobně také seřazení rovnodennosti s Galaxií ), přestane být ochranné magnetické pole Země stabilní a začne oscilovat. Aniž by bylo třeba úplného převrácení pole, umožňuje tato oscilace, aby na zemský povrch dopadlo větší množství mutačních paprsků. To může vést k mutacím a k větší šanci na „evoluci„, ale ještě významnější je možný transformační účinek na lidské vědomí během období seřazení do jedné přímky, kdy jsou lidské bytosti vystaveny větším dávkám vysokofrekvenčního záření. …
Profesor Reiser ve své posmrtně vydané knize Kosmický humanismus a jednota napsal.
… V mém článku o „Kosmekologii„ z roku 1937 existují narážky na možné biologické účinky na pohyb Země a sluneční soustavy v souvislosti se spirálovým mračnem, jímž je naše Galaxie. Nedávno bylo v tomto smyslu formulováno několik dalších teorií. Mezi nimi je i teorie, že sklon ekliptiky … možná způsobuje magnetismus Země. … Jestliže se ukáže, že je tato teorie správná nebo pouze částečně neplatná, bude to znamenat, že precese bodů rovnodennosti má nejen souvislost s Galaxií, ale může také sloužit jako ( jeden z ) kauzálních faktorů v oblasti geomagnetismu, opakujících se převrácení pole, pohybů kontinentů, a proto i průběhu biologické evoluce. Jednalo by se skutečně o syntézu velkého rozsahu, vpravdě kosmickou „strategii evoluce„. …
str. 202
…přístup do nebe je někdy obtížný a jindy snadný. Severní brána se otevírá a zavírá prostřednictvím protikladů, které člověk musí překonat, jestliže chce projít úzkou cestou. K tomu, aby člověk umřel v sobě a transcendoval veškerou světskou dvojnost světa smrtelníků, musí splynout s vyšším já ( všechna pojetí dobrého a zlého, sebe a toho druhého ). Uznání potřeby sjednocení s transcendentnem ukazuje na vyspělou duši. Cesta moci je svůdná, zvláště v době našeho hrubého materialismu a okamžitého uspokojování, avšak cesta poznání, na níž je třeba transcendovat ego a světskou vášeň, nás otevírá k vyšším úrovním ducha. …
str. 207 (+187)
Severní brána je aktivována seřazením slunovratu do jedné přímky se středem Galaxie, se „Slunečními dveřmi na konci světa„. Ale i když se tyto dveře otevřou a pozvou všechny, kdo touží po svobodě, vyžaduje se od každé duše, která má projít kolem strážců brány, stále ještě akt sebeobětování a aktivního rozlišování. Strážci či zkouška mají stanovit spirituální úroveň hledajícího. Většina z nás příliš silně lpí na tomto světě, na iluzi. Lidé jsou jako stádo ovcí, které neumí vyjít ze zahrady, i když jsou vrata otevřená ; moderní svět učinil z lidí natolik nevědomé bytosti, že i když je spirituální cíl lidského života zjeven všem tak, aby jej viděli, ony jej přesto ignorují. Brána je otevřena jen nakrátko a v tomto okamžiku se určuje osud světů. …
str. 224
Héraklovy sloupy osvětlují ještě jednu astrologickou tématiku – je to věk Vodnáře. Věk Vodnáře, jak už bylo řečeno, je zašifrované označení, kterého západní astrologie používá pro události, k nimž dochází na místě o 90° od Vodnáře vzdáleném, totiž ve středu Galaxie. Nedaleko tohoto středu je malá trhlina, kosmická brána. Tento aktivní průchod se otevírá a zavírá podobně jako srážející se skalnaté ostrůvky – a bílé paže Mléčné dráhy, které rámují tmavou trhlinu, skutečně připomínají Symplégady, příkré stěny ohraničující propast. ( Šrí ) Coomaraswamy píše, že základní symbolikou Symplégad je spojení protikladů či opačných polarit. Dvě větve Mléčné dráhy po obou stranách trhliny jsou tedy jakési Symplégady na galaktické úrovni, oddělující od sebe severní a jižní galaktickou polokouli. Obě tyto polokoule mají své vlastní rotační charakteristiky, které definují opačné jevy, související s principem úhlového momentu a Coriolisova efektu. K otevření a zavření dochází následkem toho, že jednotlivé osy slunovratu nebo rovnodennosti se ocitnou v jedné řadě s tmavou trhlinou a středem Galaxie – což jsou seřazení, jež nastávají 4x během každého precesního cyklu. …..
A ještě bych měl jeden postřeh.
Jak to bude probíhat v roce 2012 je často předmětem spekulací a spekulovat rozhodně nechci. Spokojím se s informací, že následující věk, ať již na této planetě nebo jinde, bude počínat převládajícím ženským principem, jak to lze ostatně vycítit již nyní a jak to správně na foru paní Čapkové uvedl jeden z diskutujících. Žena tedy bude opět uznávanou osobností a bude moci muži pomáhat zbavovat se jeho egoistických a boje-chtivých tendencí své povahy. Já osobně se na to velmi těším a mužům již dnes doporučuji, aby se od žen velmi, velmi rychle učili, jak v sobě pěstovat přijímající ženskou polaritu. Bude se jim to rozhodně hodit. Mě taky …
Astrology Pacific 1
|
Astrology Pacific 2
|
Astrologická praxe 1
|
Astrologická praxe 2
|
![]() |